Do krematoria se nepodíváme, protože v Pelhřimově žádné není. Zato se projedeme zvlněnou krajinou
kolem tří přehrad, navštívíme klášter v Želivi a nakonec si prohlédneme směsici stavebních slohů v Pelhřimově na náměstí. Kombinace
baroka s kubismem, to překvapí.
Dnes jsme mohli jet přes tři vrcholy Křemešnické vrchoviny- Křemešník, Čeřínek a Javořici, ale cesta je to dlouhá a náročná a
tak jsme dali přednost pohodlnější mírně zvlněné krajině na sever od Pelhřimova. Křemešník a spol. si necháme na jindy.
Statky a malebná krajina
Z Pelhřimova se vydáme po zelené značce. Po široké polní cestě projedeme kolem zdevastovaného statku Peklo a zdoláme Vávrův kopec, porostlý hustým lesem.
Z této strany je stoupání mírné, zato na druhé straně nás čeká dlouhý prudší sjezd lesem a po louce k Hodějovickému mlýnu na Hejlovce.
Po polních cestách
míříme na Svépravice. Při stoupání ke statku Těchorázek se otevírá krásný pohled na zvlněnou krajinu. Převažují zde louky a pole.
Původ jména Svépravice (dříve Sýpravice nebo Sejpravice) vysvětluje pověst o dvou bohatých sedlácích, kteří se kvůli majetku stali nepřáteli. Teprve, když
krajem táhla vojska a oba byli raněni, podali si před smrtí své pravice.
My na konci Svépravic opustíme zelenou a sjedeme po asfaltové cestě kolem chatek
na okraji lesa opět do údolí Hejlovky. Tam začíná červená značka, která nás dovede po břehu podél Sedlické nádrže až k přehradní hrázi.
Začíná nám ještě
zajímavější, ale také náročnější část cesty. Doufám, že se nebudete zlobit, když občas budete muset z kola sesednout. Krásné vyhlídky budou stát za námahu.
A navíc, technicky náročné úseky a občasné přenášení kola k cyklistice prostě patří. Projíždět se po asfaltkách, to by byla pěkná nuda!
Kolem jedné z nejstarších přehrad
Sedlická přehrada byla postavena v letech 1921- 1927 a je to jedna z našich nejstarších přehrad. Turbíny, sloužící k výrobě elektřiny, nejsou v přehradní
hrázi, ale v samostatné hydrocentrále, která stojí za kopcem a je s přehradou spojena tlačnou štolou, vylámanou ve skále.
Další částí vodního díla je kromě
hydrocentrály ještě Malá želivská vyrovnávací nádrž neboli Vřesník, kolem které dnes také pojedeme. Tlačná štola vede tvrdým rulovým podložím a její stavba
byla zdlouhavá a náročná. Trvala čtyři roky a bylo při ní spotřebováno 10200kg dynamitu. Na stavbě hráze pracovalo průměrně 70 dělníků, 50 lamačů a 90 nádeníků,
dále 4 strojníci, 4 kováři a 6 tesařů. Stavbu se podařilo dokončit v podzimních měsících roku 1927 a před Vánocemi se začalo s napouštěním přehrady.
Dnes je
hráz technickou památkou a přehrada slouží kromě výroby elektřiny k rybolovu a rekreaci. I když s tou rekreací bych to nepřeháněl, v létě tu bývá stejně jako
na Vřesníku a Trnávce spousta sinic. A ještě jedna zajímavost, říčka pod přehradou se už nejmenuje Hejlovka, ale Želivka.
Koupel na Valše
Od hráze stoupáme po silnici nahoru a pak pokračujeme po žluté. Úsek je obtížný, ale dá se objet po silnici. Sjedeme na Kordovsko a tam je první osvěžení-
brod přes Želivku. Na mapách vede žlutá jinudy a taky je tu značen mostek, ale realita je někdy jiná. Každopádně, na druhém břehu je žlutá značka a pokud chceme
pokračovat dál, musíme brodit.
Pak stoupáme a stoupáme, nejdříve po pěšince přes louku a pak po lesní cestě, opustíme žlutou a dojedeme na zelenou. Po ní sjedeme
zpátky k Želivce k místu, kterému se říká Valchy. Dříve se v kraji dařilo soukenictví a jen na Želivce bylo valch několik- u Kordovských, u Kratochvílů a Šamanů.
Dnes je tady na Valše malý jez a kdo chce, může se tu v létě vykoupat.
Po zelené pokračujeme údolím podél Želivky až rekreačnímu středisku. Je to opět trochu náročnější úsek, místy kolo přenášíme. Údolí Želivky je pěkné, trochu to
jen kazí množství chat ze sedmdesátých let.
Hospoda u rekreačního střediska nabízí bohaté občerstvení, kromě nakládaného hermelínu s kofolou tu mají jídelní
lístek s desítkami položek a milou obsluhu. Hospoda je hned vedle hydrocentrály, kam tlačnou štolou ze Sedlice proudí voda na lopatky tří Francisových turbín,
které vyrobila firma Českomoravská- Kolben v Praze v roce 1925. Dodnes jsou v provozu.
Klášter v Želivi, který přestavoval Santini
Podél malé přehrady Vřesník, která slouží jako nádrž k vyrovnávání nepravidelného přítoku ze Želivky a vody z hydrocentrály, dojedeme do Želivi. Tam můžeme
navštívit klášter, který byl založen již v první polovině 12. století. Původně zde sídlili benediktýni, které vystřídali premonstráti. Ústřední stavbou je kostel
Narození Panny Marie, který svou dnešní podobu získal přestavbou J. B. Santiniho v letech 1713- 1720.
Po červené značce jedeme do Červené Řečice kolem přehrady Trnávka. Byla dostavěna v roce 1981, aby zabránila znečištění nádrže Želivka- Švihov, která slouží jako
zásobárna pitné vody. V Trnávce před Řečicí se dá koupat a to vždycky do té doby, než zaroste sinicemi.
Pro kola je začátek červené na kopci nad Želiví nevhodný-
krkolomná pěšinka s množstvím popadaných stromů znemožňuje jízdu. Proto je lepší jet po silnici a na červenou se napojit o něco později.
Smutný osud zámku v Červené Řečici
Červená Řečice je známá svým Slámováním- festivalem spojeným s výrobou slaměných soch, ale také tragickým osudem svého renesančního zámku. Ten je dnes již zpustlou
památkou, na jejímž stavu se podepsal polistopadový vývoj u nás.
Již v prosinci 1989 byl zámek bezúplatně převeden na jednu firmu, která ho použila jako zástavu pro
získání úvěru u Agrobanky a pak jej nechala zpustnout, aby nakonec sama zkrachovala. Dodnes se situaci nepodařilo vyřešit a náklady na rekonstrukci se odhadují
na 300 000 000 korun.
Krematorium v Pelhřimově
Po modré přes Bácovice a Čakovice dojedeme do Pelhřimova, který založil pražský biskup Pelhřim. Za návštěvu stojí historické náměstí s budovami, postavenými ve
slozích od gotiky až po funkcionalismus.
O proměnu původně gotického náměstí se postaraly nejdříve požáry- po prvním v 16. století zde vznikla renesanční zástavba,
po požáru v roce 1766 byla většina fasád domů přestavěna na barokní. V secesním slohu je postaven hotel Slávie a budova Komerční banky ve slohu prvorepublikového
funkcionalismu.
Zajímavou směsí stylů je goticko- barokně- renesanční Děkanský kostel svatého Bartoloměje a původně barokní Fárův dům, který pro místního zubaře Fáru
v letech 1913-1914 kubisticky upravil slavný architekt Janák.
A co krematorium, známé z filmu Vesničko má středisková? To v Pelhřimově nikdy nebylo, stojí
tu jen obřadní síň, která vypadá, jako krychle postavená na špičku.
Trasa: Z Pelhřimova po zelené na Vávrův kopec- k Hodějovickému mlýnu- kolem statku Těchorázek do Svépravic-
opustíme zelenou a po asfaltce dojedeme k mostu přes Hejlovku před vtokem přehrady Sedlice.- po červené a žluté podél
přehrady až k hrázi- po žluté k brodu přes Želivku u Kordovska- stoupání po louce a lesem- opustíme žlutou, po lesní cestě
dojedeme na zelenou- sjedeme na Valchy a pokračujeme po zelené k rekreačnímu středisku (dobrá restaurace)- po červené kolem přehrady
Vřesník, přes Želiv do Červené Řečice kolem přehrady Trnávka (obtížný úsek za Želiví raději objet po silnici)- po modré přes Bácovice,
Čakovice a starý Pelhřimov do Pelhřimova
Kudy nejezdit: Cestou autem do Pelhřimova od Humpoleckého sjezdu z dálnice D1 po frekventované silnici E551 jsem potkal
několik osamělých cyklistů a dvě rodinky s dětmi na nedělním výletě. Auta tu běžně jezdí více než stovkou a projíždět se zde na kole je velký
hazard. Vůbec jsem nepochopil, proč ti lidé tak riskují, zvlášť když je v tomto kraji mezi vesničkami tolik pohodlných polních a lesních cest.
Lidé, neblázněte, jde o život!
Do krematoria se nepodíváme, protože v Pelhřimově žádné není. Zato se projedeme zvlněnou krajinou
kolem tří přehrad, navštívíme klášter v Želivi a nakonec si prohlédneme směsici stavebních slohů v Pelhřimově na náměstí. Kombinace
baroka s kubismem, to překvapí.
Délka: 40 km
