Dnes se vydáme z Litoměřic opuštěnou krajinou s kuželovitými kopci sopečného původu po širokých lesních a polních
cestách, přes vesničky s obřími hospodami, stále z kopce a do kopce. Komu nevadí trochu námahy, bude odměněn vyhlídkou
z rozhledny na vrchu Varhošť.
Z královského města Litoměřice, které bylo za Rakouska-Uherska pro své teplé klima rájem penzistů, se vydáme k severu.
Prohlídku města v okolí centrálního Mírového náměstí si necháme až na konec, protože trasa je náročná a nemůžeme na začátku
plýtvat silami. Vyrazit můžeme od horního nádraží, pokud jsme přijeli vlakem, nebo z Pokratic, kde se dá pohodlně zaparkovat auto.
Z Litoměřic až do kouzelného Lbína
Údolím Pokratického potoka stoupáme vzhůru mezi zahrádkami a pak úzkou pěšinkou až do Skalice.
Kdo se orientuje podle mapy, bude váhat, kudy dál, protože červená značka vede jinudy, než na mapě.
Od Litoměřic je to stále do kopce a bude až do Lbína.
Na rozdíl od zanedbané Skalice a dalších ne příliš hezkých vesnic, kudy budeme projíždět, je Lbín oázou krásy.
Tak upravenou vesničku vidíte jen v Rakousku nebo Bavorsku. Vládne tu neuvěřitelný pořádek, domy mají nové omítky a
všude je spousta květin. Záhadu, proč je to zde tak upravené, nám vysvětlil starší pán, stojící na dvorku za brankou,
na které je nápis "POZOR, zlý důchodce." Říká: "Prostě nám záleží na tom, jak to v našem okolí vypadá." Jak prosté.
Starobylá vesnička normalizaci nepřežila
Ze Lbína stoupáme ještě chvíli do kopce na rozcestí Pod Homolkou. Až tudy pojedeme zpátky, odbočíme k vrchu Varhošť,
teď jedeme dál po červené přes Babiny I do Čeřeniště.
Babiny byly založeny koncem 12. století, patřily do královského majetku, pražskému biskupovi a později augustiniánům v Roudnici.
Jejich dlouhá historie skončila v roce 1980, kdy se oblast stala vojenským výcvikovým prostorem. Smutná historie. Naproti tomu
Čeřeniště mělo více štěstí. Ačkoliv byla obec zpustošena během třicetileté války, přežila a dnes tu stojí řada roubených
a hrázděných chalup.
Hospoda, na kterou stačí písknout
Dál jedeme po žluté přes Tašov do Proboštova. V Tašově na rozcestí míjíme první obrovskou hospodu. Je vidět, že stavba byla
dříve centrem kulturního života obce. Ačkoliv je pěkně udržovaná, dnes mají zavřeno.
V Proboštově je další velká hospoda, která má sice zdánlivě zavřeno, ale na tabuli u vchodu si můžeme přečíst: Volejte, pískejte.
Voláme a pískáme a za chvíli tu máme pana hostinského. Nabídka jídla není příliš bohatá, ale kořalky je prý dost a pan hostinský
je přátelský. Ač neradi, musíme jet dál.
Opustíme Proboštov a po úzké pěšince vystoupáme do Pohoří. Nad Pohořím je pěkná vyhlídka na kopce před Ústím, ale vyhlídek je
dnes tolik, že nemá cenu každou popisovat.V Malečově je další obrovská hospoda a mají tu vynikající bílé klobásky.
Jméno obce vzniklo chybou písařů v 15. století, předtím to byl Malešov nebo Malešův dvůr.
Krásné rozhledy z Varhoště
Za Malečovem jedeme ještě kousek po zelené a pak už se vracíme po červené zpátky. Projedeme Čeřeniště
a Babiny a konečně můžeme odbočit na Varhošť. Na vrcholu se tyčí rozhledna, která je již v pořadí třetí. První byla improvizovaná
plošina ve větvích několika dubů, stojící zde od roku 1891 do roku 1902. V roce 1927 nechal postavit Spolek pro České středohoří
kamenný sokl a improvizovanou 10 metrů vysokou trámovou konstrukci, na víc nebyly v pokladně spolku peníze.
Dnešní kovová rozhledna je z roku 1973. Otevírá se z ní překrásný výhled na České středohoří, Krušné hory i Mělník se soutokem
Labe a Vltavy. Můžete spatřit Košťálov, Lovoš, Oltářík i Milešovku. A hladinu Labe mezi kuželovitými kopci můžete prý zahlédnout celkem osmkrát.
Když cesty z map mizí před očima
Zpět jedeme nejdřív po silnici přes Kundratice, pak po zelené do Hlinné a po žluté do Skalice.
Za Hlinnou je to trochu napínavé, protože jedeme zkratkou, abychom se vyhnuli stoupání na vrch Hradiště a cesta, vyznačená na mapě,
z ničeho nic zmizí, ale po přejezdu louky jsme opět na žluté a pokračujeme do Skalice. Po celou dobu jsme jeli po širokých cestách
nebo dobře sjízdných pěšinkách, teď je to trochu náročnější. Naštěstí až do Litoměřic jedeme z kopce.
A zbydou-li nám síly, můžeme si v Litoměřicích prohlédnout historické centrum s řadou gotických a renesančních domů.
Trasa:
Po červené z Litoměřic na sever údolím Pokratického potoka do Skalice - přes Lbín a Babiny na rozcestí Čeřeniště -
po žluté přes Tašov do Proboštova (hospoda na zapískání)- po zelené přes Pohoří do Malečova (další hospoda)- po zelené před
rozcestí Sedlo- po červené přes Malý Ostrý, Široký vrch a Trpasličí kameny- po červené přes babiny na rozcestí Pod Homolkou-
po modré a pak po žluté na Varhošť (rozhledna)- po žluté zpět na silnici- po silnici přes Kundratice na zelenou- po zelené
do Hlinné - kousek po žluté- tam, kde žlutá odbočuje doprava na Hradiště, jet rovně po polní cestě, ta zmizí, pokračovat
pod dráty el. vedení, až se znovu napojíme na žlutou - po žluté přes Mentaurov do Skalice - po červené zpět do Litoměřic.
Délka: 31km Převýšení: 1095m Obtížnost: střední Typ kola: trek, mtb
Dnes se vydáme z Litoměřic opuštěnou krajinou s kuželovitými kopci sopečného původu po širokých lesních a polních
cestách, přes vesničky s obřími hospodami, stále z kopce a do kopce. Komu nevadí trochu námahy, bude odměněn vyhlídkou
z rozhledny na vrchu Varhošť.
