Kopcovitá krajina, hluboká údolí, husté lesy. I tak vypadá cyklistický ráj v moravských Chřibech, který dává možnost
vybrat si mezi asfaltovými, dobře značenými cyklotrasami a lesními cestami vedoucími náročným terénem. Cykloturisté
i pravověrní bikeři si tady přijdou na své.
Horské pásmo Chřiby se střední výškou 346,6 m je nejvyšší a nejčlenitější území Středomoravských Karpat, které se táhne téměř
středem Moravy a odděluje severně položené roviny Hané od jižních rovin Slovácka.
My začínáme ve starobylém Roštíně, který je poprvé zmíněn v roce 1240 v listině, kterou Václav I. potvrzuje výsady hradišťského
kláštera. Podle ní držel klášter v Roštíně jen krčmu.
Restauraci jsme navštívili, je hned naproti kostelu, ale není z doby Václava I.,nýbrž ze sedmdesátých let a před její návštěvou
musím důrazně varovat. Pokud jste ovšem milovníky smažených brambor a řízku z friťáku a zajímáte se o písemné záznamy na zdech záchodků, tak jste tady správně. Jinak je Roštín půvabná moravská vesnička s kostelem, sokolovnou, koupalištěm a letním kinem.
Zlatý hřeb programu
Kolem koupaliště a kapličky, zasvěcené Panně Marii Lurdské, jedeme do kopce po příjemné lesní cestě nejdříve po zelené a pak po
žluté turistické značce. Stoupáme k rozcestí u Bunče, kde odbočíme na červenou, a po ní pojedeme až do Buchlova. Bunč si necháme
na konec vyjížďky a bude to zlatý hřeb programu. Je to stále do kopce, ale za chvíli už jsme na hlavním hřebeni Chřibů, po kterém
nás červená dovede k rozhledně na Brdu, které je svou výškou 587 metrů nad mořem nejvyšším bodem vrchoviny.
Kamenná rozhledna, která zde stojí, byla slavnostně otevřena 28.10. 2004. Je to klasická kamenná stavba z kyklopského zdiva a po
zaplacení vskutku lidového vstupného ve výši 20 Kč se můžete pokochat vyhlídkou na celé Chřiby a okolí. Pro školní výlety bych
doporučoval ještě vybavit stavbu eskalátory nebo výtahem, protože jak jsem si všiml, z výpravy, která tu byla společně s námi,
šly nahoru jen obě paní učitelky, osmáky bolely nohy a zůstali sedět na lavičkách u pokladny.
Baťova dálnice
Po hřebeni jedeme po široké cestě bez asfaltu k bývalé hospodě Vlčák a z rozcestí u Vlčáku stále po červené na Buchlov. Jedeme
hustým lesem, občerstvení tu není žádné, jen v pokladně pod rozhlednou měli limonády a tatranky, proto je nutné se před cestou vybavit
vlastními zásobami. Původně panská hospoda Vlčák sloužila do roku 1764 i jako poštovská stanice kvůli své výhodné poloze na křižovatce
důležitých poštovních tras. Těch důležitých cest bylo ve Chřibech víc. Už někdy v polovině tisíciletí před naším letopočtem vedla přes
vrchovinu pověstná solná a jantarová stezka, na jejichž ochranu byla postavena řada hradišť. A ve třicátých letech dvacátého století
tu Baťa s řadou významných českých průmyslníků plánovali postavit dálnici, která by spojovala východ republiky se západem. Stopy po
dálnici můžete ve zdejších lesích vidět dodnes.
Psům a cyklistům vstup zakázán
Cesta je pěkná a kromě několika úseků je bez asfaltu. V Buchlově jsme se chtěli trochu občerstvit, ale ceny v Buchlov parku jsou poněkud
přemrštěné. Nejlevnější tu je květáková polévka za 45 a guláš za 165 korun. Ani v kiosku na parkovišti pod hradem není o mnoho lépe -
k jídlu tu mají jen klobásu a párek, které jsou dražší než v Praze na Václavském náměstí. Na nádvoří hradu ze třináctého století,
s renesančními a barokními úpravami, který byl po staletí majetkem krále, ale byl často dáván do zástavy šlechtě, nás hned za branou
vítá cedulka se zákazem vstupu cyklistů a psů. Prohlídku hradu si tedy necháme na jindy.
Čeká nás pěkný sjezd lesní cestou k rozcestí Pod Břesteckou skálou a dál jedeme až do Bunče po zelené. Musíme opět vystoupat na vrcholy
kopců, pak je zase hezký sjezd do údolí do vesnice Salaš, odkud je tak prudké stoupání, že ho málem nevyjedeme. Jinak je dnešní trasa
sjízdná celá, i když někde jsou úseky rozježděné těžkou technikou či poničené kopyty koní. Ale buďme rádi, že máme možnost jet po cestách
s přírodním povrchem, protože podle drobných náznaků lze usoudit, že síť nových asfaltových cyklostezek se bude rozšiřovat a nebude dlouho
trvat a asfaltové budou všechny hlavní cesty. Proto si užijme terénu, dokud je to ještě možné.
Výborné jídlo a lesní cesty bez asfaltu
V Salaši je několik hospod, ale ta nejblíž u trasy je mimo provoz a smíšené zboží tu má otevřeno jen pár hodin denně. Nám to ale nevadí,
protože v Bunči si vše vynahradíme. Původní "turistická útulna hostinská na Bunči", bývalý majetek Klubu českých turistů, byla současným
majitelem, likérkou Rudolf Jelínek, přestavěna do podoby útulné restaurace a penzionu, kde si na své přijde kromě turistů a cyklistů i
ten, kdo si sem vyrazí na nóbl oběd či večeři. Doporučuji vyzkoušet valašskou kyselicu a žebírka, která jsou po těch ze Saloonu ve Zlíně
druhá nejlepší na světě. A z Bunče je to do Roštína stále z kopce, takže se můžeme najíst do sytosti.
Do Chřibů se dá taky samozřejmě vyjet na pohodlný rodinný cykloturistický výlet po asfaltkách a širokých cestách, nebo sem můžete vyrazit
pěšky a prohlédnout si řadu přírodních zajímavostí, případně se vydat na vyjížďku na koni, my jsme však dnes dali přednost cestám,
vedoucím náročnějším terénem. Je to totiž jedno z mála území s hustou sítí lesních cest bez asfaltu a toho je třeba využít, dokud to
tady nevypadá jako na Šumavě, kde už je asfalt snad úplně všude.
Trasa:
Z Roštína po zelené a žluté na rozcestí Bunč - po červené přes Brdo, Vlčák, Zikmundov a Buchlov na rozcestí
Pod Břesteckou skalkou - po zelené přes Salaš do Bunče - po červené na rozcestí Bunč - po žluté a zelené zpět do Roštína
Délka: 36km Převýšení: 900 m Obtížnost: těžká Typ kola: mtb
Kopcovitá krajina, hluboká údolí, husté lesy. I tak vypadá cyklistický ráj v moravských Chřibech, který dává možnost
vybrat si mezi asfaltovými, dobře značenými cyklotrasami a lesními cestami vedoucími náročným terénem. Cykloturisté
i pravověrní bikeři si tady přijdou na své.
