013 - Polabským lesem  
Morušovník, Koliba, svatý Václav a zubři ve vsi
1. 7. 2017

Polabí je vyprahlý kraj, kde téměř neprší. Rovina, kam až oko dohlédne a skoro žádné stromy. Přesto se vydáme na pouť hustým lesem, kde lovil zvěř Rudolf II. Hned, jak to půjde, opustíme asfaltovou cyklostezku a pojedeme terénem po našich oblíbených lesních cestách a pěšinkách.


V poslední době se v naší zemi rozmohly parkovací zóny a to i v malých městech. Pokud se chcete vyhnout problémům s parkováním, opusťte Brandýs nad Labem a zamiřte jako my do Záryb. Záryby jsou malá vesnička a zaparkujete tu prakticky kdekoliv. Auto můžete nechat třeba na návsi s rybníčkem, nebo blízko bufetu U přívozu, kde se dá před cestou občerstvit.



Záryby za ryby?
Ačkoliv první písemná zmínka o obci pochází již z roku 1371, příliš mnoho pamětihodností zde nenaleznete. Typické pro polabský region je uspořádání domů se sedlovou střechou se štítem se dvěma úzkými okny do ulice. V padesátých a šedesátých letech se místní shlédli ve velkých trojdílných oknech a půvabná architektura dostala první ránu. Růst satelitních městeček od devadesátých let se nevyhnul ani Zárybům. Půdu, dříve zemědělskou, pokryly přímořské bungalovy všech barev a velikostí. A protože se módou stalo ježdění na koni, jsou Záryby obklopeny pastvinami a připadáte si, jak někde v Texasu. Jen kovbojové tu chybějí.

Původ názvu vesničky je nejasný. V zemských knihách jsou původně zapsány jako Záruby, od slova rubati. Místním se více líbí výklad, podle kterého získali pozemky rybáři, kteří dováželi svůj úlovek do knížecí a církevní kuchyně. Od středověku byl v Zárybech v provozu přívoz do protějšího Křenku. Ten vynášel tolik, že z něj obec odváděla desátek. V šedesátých letech byl přívoz zrušen, zbyl tu jen převoznický domek. Kdo chce na druhou stranu, musí do Kostelce nebo do Brandýsa. Nenechte se zmást některými starými mapami, v nichž je zakreslen most. Ten byl skutečně naplánován už za války a měl být postaven v roce 1945. Ke stavbě však již nedošlo. Přesto je dodnes zakreslen v některých autoatlasech.

Hned na začátku cesty máme příležitost vyhnout se asfaltové cyklostezce, vedoucí po levém břehu Labe. Zvláště o víkendu je plná bruslařů, pejskařů a maminek s kočárky. Kdo touží po klidu a terénu, může se vydat z návsi kolem rybníčku po lesní písčité cestě borovým hájkem. Borovice si dnes ještě užijeme, v písčité půdě skoro nic jiného neroste. Lesní a posléze polní cesta nás dovede k odpočívadlu na cyklostezce. U něj se cyklostezka stáčí od řeky. Záludností cyklostezky je, že končí v Kostelci na frekventované hlavní silnici. Jet tu s dětmi je opravdová lahůdka. Naštěstí máme i jinou možnost. Od odpočívadla pokračujeme po pěšince podél Labe až ke kostelecké elektrárně, kterou objedeme a pokračujeme po další pěšince až k mostu. Takže se nám podařilo ze Záryb až do Kostelce jet terénem.



Labužníci do Kostelce, vegani do Prahy
Kostelců je v Čechách mnoho, například Kostelec u Stříbra, Kostelec nad Vltavou, Kostelec nad Ohří, Zbořený Kostelec, Nový Kostelec, Vrbatův Kostelec a další. Své názvy většinou mají odvozeny od opevněných kostelů, tzv. kostelců (lat. castellum). Ten v Kostelci nad Labem byl zasvěcen svatému Martinovi a na jeho místě dnes stojí kostel gotický. Kromě středověkých staveb zde naleznete dvě místa, která stojí za to navštívit. Dlouho historii, prakticky od středověku má řeznictví Antonín Matek. Prodejna vypadá nevzhledně, ale kromě výborného masa (mají i jehněčí) prodávají uzeniny vlastní výroby. Doporučuji zauzenou šunku a pak všechny suché salámy, zejména chorizo, klobásky a pak – masové konzervy vepřové a hovězí, které obsahují 90 % masa! O kus dál je novodobá Jídelna Na Marjánce. Dříve sídlící v malém domku, dnes ji naleznete v obří novostavbě. Mají tu českou klasiku – španělské ptáčky, řízky, guláš, výpečky. Jídlo je levné a dobré a otevřeno mají celý týden. Nic pro vegetariány, ti ať jedou do Prahy.



Po červené do Kapr klubu
Most z Kostelce má naštěstí široký chodník, po němž kolo převedeme (nebo na něm přejedeme) na druhou stranu Labe. Odtamtud vede přímo po břehu Labe červená turistická značka, ale my se ještě projedeme po pěšinkách lužním lesem u slepého ramene Labe. A pozor, na většině map nejsou cesty zakresleny a lze tu snadnou zabloudit. Naštěstí je les malý a i když zabloudíte, vždy naleznete cestu ven.

Dál už je cesta jednoduchá. Stále jedeme po červené. Po břehu Labe vede polní cesta s přírodním povrchem a potkáte tu jen pár rybářů. Od bývalého přívozu ze Záryb pokračujeme přes Křenek (dříve Crzemk, Krzenik, Chřeník, Chrženek, Krženek). Je to ves středověkého původu (v roce 1337 ji Janda z Hlavna daroval Křížovníkům), ale nenaleznetu tu pranic zajímavého. Vlastně počkat! Hned za vsí mezi několika rybníčky stojí Kapr klub Křenek – romantické zákoutí s chátrajícím občerstvením. Na rozdíl od mnoha dalších kiosků, které dnes potkáte, si zde můžete dát čerstvě uloveného pstruha. Menší investice do zařízení by neuškodila. Ale jinak je tu hezky.



Kolem nudistické pláže k morušovníku
Po červené jedeme dál na Lhotu. Musíme překonat hlavní silnici, po které si to auta sviští vysokou rychlostí, a taky železniční přejezd. A už se blížíme do Lhoty, která stojí na kraji borového háje. Významná je především obří pískovnou, do které se v létě jezdí koupat půlka Prahy. Najdete tu i nudistickou pláž.

Pokračujeme borovým lesem po červené směrem na Hlavenec. Míjíme křížek, který byl postaven na památku padlých po první světové válce a který komunisté zbořili. Díky sbírce Bratrstva Kobylí hlavy byl před pár lety kříž obnoven. Vyjedeme z lesa, stále je to rovinka a přes pole dojedeme kolem obřích fóliovníků plných zeleniny do Hlavence. Zde na prvním kopci dnešního dne stojí zanedbaný lovecký zámek Rudolfa II. Ten, zdá se, měl zdejší krajinu v oblibě. Po něm je nazvána i naučná stezka, po které kus pojedeme. V Hlavenci roste exotický morušovník bílý. Morušovníků je v Čechách celá řada a jsou nadšenci, kteří jejich výskyt mapují.



Koliba jak z ruského filmu
My přejedeme kopec nad Hlavencem a stále hustým borovým lesem dojedeme přes Kobylí hlavu (to je další kopec, ale vysoký není) dojedeme k nezvyklému stavení. Chvíli si myslíme, že jsme dorazili k satelitnímu městečku, tentokrát s ruskými obyvateli, ale není to tak. Díváme se na obří kolibu, která byla postavena na místě bývalého motorestu U Čtyř kamenů. Místo už nevypadá, jak ho známe z filmu Vrchní prchni. Pokud vám chutnají brynzové halušky a žinčica, jste na správném místě.



Jedeme dál po lesních cestách. Navigace je jednoduchá – po červené do Sojovic a pak po žluté až ke Svatému Václavovi. S výjimkou mostu přes Jizeru před Sojovicemi se nám celý den daří úspěšně vyhýbat silnicím. Vlastě od Lhoty až do Káraného z lesa prakticky nevyjedeme. Terén není těžký, zvládnou ho i malé děti. A my se na začátku sezóny aspoň trochu rozjezdíme.



Poustevna u poštovní cesty a zubři ve vsi
Ze Sojovic jedeme kousek po asfaltu, ale hned, jak přejedeme železniční přejezd, máme to další tři kilometry lesem. A vyjedeme u barokního svatého Václava. Z původního komplexu knížecího letohrádku, poustevny, věže s větrným mlýnem a vodometem se do dnešních dnů zachovala pouze výklenková kaple s reliéfem, znázorňujícím zavraždění svatého Václava a dvě sochy andělů – anděla života a anděla smrti. Autor kaple z roku 1696 je neznámý, sochy z pozdějších let jsou pravděpodobně od Matyáše Bernarda Brauna. Umístění kaple u prašné cesty na okraji pustého lesa člověka neznalého překvapí, ale ona prašná cesta bývala kdysi frekventovanou poštovní cestou do Lysé nad Labem.

Okolní, tzv. „císařské lesy“ byly oblíbenou honitbou, kam zajížděl i Karel IV. Když lesy spolu s brandýským panstvím získal v roce 1547 císař Ferdinand I., muselo se začít s obnovou lesa, protože většina stromů již byla vytěžena. Na obnažené půdě se nedařilo původním dubům, proto zde byly plánovitě vysazovány borovice. Z roku 1549 je zmínka o tom, že se císař pokusil chovat ve zbylých lesích zubry. Pokus se však nevydařil a zubři se toulali po okolních vsích.



Jaromírova domácí limonáda
Tak to je o původu zdejších borových lesů. A my opět po červené jedeme po překrásné pěšince směrem na Káraný. Před ním odbočíme na lesní pěšinku, vedoucí po okraji lesa a navštívíme oblíbenou cyklistickou hospůdku U Ferusů. Jídlo se tu objednává u okénka a musíte si pamatovat číslo svého stolu, což návštěvníky, kteří jsou zde poprvé, překvapí. K bufetové klasice – tlačenka, klobása, párek, hranolky doporučuji výbornou Jaromírovu domácí limonádu.



Kolem úpravny vody pro Prahu zamíříme k mostu přes Labe. Je to lávka pro pěší s nezvyklou kovovou konstrukcí. A na levém břehu Labe nás čeká už jen asfalt. Kolem slatinných lázní Toušeň přes Brandýs až do Záryb jedeme po frekventované cyklostezce a vzpomínáme, jak nám bylo v lesích hezky. Co je v Lázních Toušeň? Bahenní koupele.

Ráj návštěvníků památek
Víte, jaký je nejdelší název města u nás? Přece Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. Zatímco ve vesničkách, kterými jsme dnes projížděli, byla o památky nouze, tady si milovník historie užije. Vždyť nejstarší nálezy lidského osídlení v blízkém okolí pocházejí z roku 5 500 před naším letopočtem. Z památek si jmenujme alespoň kostely sv. Vavřince a sv. Petra, kamenný most z roku 1603, renesanční mlýn, který patřil mezi největší v Čechách a hlavně zámek, který byl oblíbeným letním sídlem Rudolfa II. A to je zatím řeč jen o Brandýse.

Ve Staré Boleslavi je románská bazilika sv. Václava, založená v místech, kde byl Václav zavražděn a původně pohřben. Je to nejstarší křesťanské poutní místo u nás. Kromě kostelů a chrámů je tu i městská brána, která je pozůstatkem středověkého opevnění, jezuitská kolej a řada dalších staveb. My jsme ale na kole a dvojměstí si prohlédneme jindy.



Cyklotrasa pro děti
V Zárybech jsme už za chvíli. Pokud bychom měli dnešní cestu zhodnotit, tak cesta ze Záryb do Kostelce byl ideální singletrack. Most přes Labe jsme v bezpečí přejeli po chodníku. Projeli jsme se lesem u slepého ramene Labe a po polní cestě jsme dojeli až do Křenku. Tam bylo i první občerstvení. A poté, co jsme projeli Lhotou, skoro až do Káraného jsme jeli hustým borovým lesem.

V Sojovicích přes most je trochu provoz. Není to úplně příjemné místo, když jedete s malými dětmi, ale dál až do Káraného pokračuje cesta mimo civilizaci. Od svatého Václava vede moc pěkná pěšinka až k Ferusům, červenou značku opustíme na okraji Káraného a jedeme po pěšince po okraji lesa podél plotu satelitního městečka. A pak už jen asfalt, ale s řadou občerstvovacích stanic.

Cestou jsme překonali jen dva kopce, oba hned za Hlavencem, ale stoupání bylo krátké. Cesta je vhodná pro rodiče s menšími dětmi, děti od cca 10 let by celý okruh měly ujet samy. Menším můžete pomoci tažnou tyčí, nebo se dá celý okruh zkrátit, když kousek za pískovnou Lhota zamíříte lesní cestou přímo do Brandýsa. Ale to pak neuvidíte morušovník bílý.



Trasa: Ze Záryb po lesní a polní cestě do Kostelce nad Labem – přes most do lesíka u slepého ramene Labe – po červené přes Křenek, Lhotu a Hlavenec do Sojovic – po žluté ke svatému Václavovi – po červené a pak po neznačené pěšince do Káraného U Ferusů – po silnici k lávce pro pěší – přejet lávku – přes Lázně Toušeň a Brandýs nad Labem do Záryb

Délka: 42km
Převýšení: 260 m
Obtížnost: lehká
Typ kola: trek, mtb

Odkazy
Souřadnice trasy pro gps (*.gpx)
Trasa na mapy.cz