Přesto, že dnes pojedeme páteřní moravskou cyklostezkou, snažili jsme se nalézt cestu, která je příjemnější, než dostihy
s elektrocyklisty, jedoucími od kiosku ke kiosku. Kdo by se nudil, může si prohlédnout funkcionalismus v Otrokovicích,
pokochat se Baťovým kanálem nebo navštívit festival nezávislého filmu v Uherském Hradišti, který se koná na přelomu července a srpna. A když podél Baťova
kanálu pojedete jindy, dejte si v Hradišti pravou italskou zmrzlinu. Určitě stojí za hřích.
Až do roku 1930 byly Otrokovice nenápadnou hanáckou obcí. Pak legendární valašský průmyslník Tomáš Baťa zjistil, že Zlín je pro jeho
impérium příliš těsný. Rozhodl se založit pobočné závody právě v blízkých Otrokovicích. Jenže když Baťa buduje továrnu, postaví při
tom celé město. Podle urbanistického konceptu architekta Františka Lydie Gahury začal budovat na podmáčené louce zvané příhodně Bahňák
baťovské zahradní město se třemi zónami – průmyslovou, rekreační a obytnou. Když po roce přišla povodeň a staveniště bylo zatopeno,
rozhodl se Baťa, že zvedne terén místy až o 4 metry. Řízením stavby byl pověřen Jan Antonín Baťa, který přišel s originální myšlenkou
dostat zeminu na stavební pozemky jejím splavováním z protějšího kopce Tresného dřevěným korytem. Stavební pozemky pak byly následně
odvodňovány důmyslným systémem studní. Tato myšlenka byla tak originální, že mu byl za její uskutečnění později udělen titul honoris causa.
Ačkoliv byl hlavním architektem čtvrti Baťov F. L. Gahura, nejvýznamnější stavby byly postaveny podle projektů jeho konkurenta
Vladimíra Karfíka. Na centrálním parkovém náměstí vyrostl Společenský dům, s půdorysem ve tvaru trojlisté letecké vrtule, jako
připomínkou letecké nehody, při které zahynul v roce 1932 Tomáš Baťa. Jan Antonín pokračoval v budování města a do roku 1944 bylo
postaveno 409 klasických baťovských domků. Vladimír Karfík projektoval i Obchodní dům a koupaliště, kde dodnes stojí jeho originální
klouzačka. A právě od koupaliště se vydáme podél Baťova kanálu po asfaltové cyklostezce směrem na Napajedla.
Myšlenka splavnění řek a propojení Dunaje, Odry a Labe je prastará. Již Karel IV. se pokusil postavit kanál, který by propojil Dunaj
s Vltavou, projekt však nebyl dokončen. V roce 1700 nizozemský duchovní Lothar Vogemont sepsal traktát „Pojednání o užitečnosti, možnosti
a způsobu spojení Dunaje s Odrou, Vislou a Labem plavebním kanálem,“ což je první návrh na propojení všech tří povodí. Pokusy o splavnění
řek pak pokračovaly v následujících stoletích výstavbou zdymadel. Zastáncem budování vodních cest byl i Tomáš Baťa. Nakonec došlo k vybudování
51 km dlouhého kanálu v trase Otrokovice – Rohatec, kde byla plavba zahájena 2. prosince 1938. Polovinu nákladů uhradilo ministerstvo sociální
péče z titulu péče o nezaměstnané. Z toho je vidět, jak byli Baťové šikovní podnikatelé. Potřebovali co nejlevněji dovážet lignit z dolu
v Ratíškovicích a přispěl jim na to stát.
Po válce byly Baťovy závody znárodněny a o kanál se bolševik nestaral. A tak důmyslné dílo chátralo až do počátku devadesátých let. V roce
1996 vznikla Agentura pro rozvoj turistiky na Baťově kanálu a do dnešních dnů byl kanál v celé délce opraven. Je zde řada půjčoven hausbótů
a jezdí tu i výletní parníky. Tak je možné absolvovat na kole cestu podél Baťova kanálu jen v jednom směru a zpět se svézt lodí.
Po cyklostezce dojedeme z Otrokovic do Napajedel. Po rovině a asfaltu. Jízda je nejlepší v brzkých ranních hodinách, to tu budete prakticky sami.
S blížícím se polednem provoz houstne a slunce pálí. A nejhorší je to o víkendu. Naštěstí jsou Napajedla blízko a až pak dojedeme do Spytihněvi,
opustíme davy a pojedeme po pěšince lužním lesem.
Hřebčín v Napajedlech
Napajedla nás z dálky vítají panelovými domy, před kterými rostou mohutné smuteční vrby. Ale nejsou tu jen paneláky. Ve městě byla vyhlášena
památková zóna. Místní barokní zámek je zchátralý a veřejnosti nepřístupný, za anglickým zámeckým parkem se vzácnými stromy stojí vyhlášený
hřebčín, který je největším producentem dostihových koní u nás. Za zmínku stojí ještě centrum Napajedel, kde naproti novorenesanční radnici
klokotá moderní fontána, symbolizující čtyři prameny přítoků řeky Moravy.
Pokračujeme, stále ještě po asfaltu ke zdymadlu ve Spytihněvi. Tam davy cyklistů přejedou na druhou stranu a my pokračujeme po úzké pěšince
(konečně!), která nás dovede až na hranice přírodní rezervace Trnovec. Jedná se o takzvaný tvrdý luh, což je lužní les tvořený stromy s tvrdým
dřevem – duby, jasanem, javorem, habrem a jilmem. Z vzácných brouků jsme neviděli ani jediného, zato jsme si všimli, že se porosty medvědího
česneku rozprostírají, kam až oko dohlédne. Kněžpolský les, jehož je Trnovec součástí, je také jediným lesem, který na dnešní cestě potkáme.
S nostalgií se díváme na hřebeny nedalekých Chřibů, kde předtím, než je asfaltová lobby upravila, byly krásné bikerské cesty uprostřed hlubokých
lesů. Ale dodnes jich naštěstí pár zbylo. Myslím těch terénních cest.
Po široké lesní cestě projedeme podél hranice přírodní rezervace. Ochránci přírody mohou být klidní. Jsme potichu, takže nerušíme místní ptactvo.
A davy cyklistů tudy nikdy jezdit nebudou – chybí tu asfalt a kiosky s občerstvením.
Do Uherského Hradiště
Opustíme les a čeká nás překvapení. Až do Uherského Hradiště pojedeme po pěšince podél Moravy. A žádní bruslaři, jen pár chodců.
Po pěšince dojedeme téměř do centra. Pokud si tento jedinečný zážitek nechcete nechat ujít, pospěšte si. Kdo ví, jak dlouho tu pěšinka ještě bude.
Politici, ždímající evropské fondy na budování asfaltových cyklodálnic se chtějí dostat ke svému podílu. Málokdo si dnes klade otázku,
proč se nedělají cyklostezky s přírodním povrchem, když je asfalt dražší. Asi právě proto. A nikoho nezajímá, co bude s asfaltem za pár let,
až nebudou peníze na údržbu. Protože když není na opravu silnic, těžko lze předpokládat, že zbyde na cyklostezky. Dost ale bylo nářků, vzhůru
do Hradiště.
Město má dvě hlavní náměstí, která byla při založení umístěna na dvou ostrovech. Ty odděloval kanál zvaný Splávek. Tekl místy, kde dnes leží
ulice Na splávku a Prostřední ulice. Dvě náměstí mělo město proto, že bylo osídleno obyvateli dvou přilehlých obcí – Kunovic a Starého Města.
Kunovjané měli své náměstí, které se nazývalo Hlavní, později Gottwaldovo, nyní Masarykovo. Staroměšťané měli Mariánské náměstí, za komunistů
přejmenované na Rudé armády. Obě náměstí byla spojena Prostřední ulicí, která byla úzká, aby se dala snadno přehradit. Mezi Kunovjany a Staroměšťany
docházelo totiž často k šarvátkám.
Tolik z historie. Dnes je pro nás Prostřední ulice zajímavá tím, že je v ní italská zmrzlinárna, kde mají desítky druhů zmrzliny a dávají
tam obří porce. Velkou zmrzlinu nesníte, to vám garantuji. Jinak je Uherské Hradiště pověstné tím, že se tu každoročně koná Letní filmová škola,
což je festival nezávislých filmů. Město zaplaví tisíce batůžkářů a atmosféra je nepopsatelná. LFŠ byla původně kočovnou přehlídkou filmů pro členy
Asociace českých filmových klubů, v Uherském Hradišti se natrvalo usadila v roce 1992. Svého věhlasu dosáhla pod vedením vizionáře Jiřího Králíka,
který byl po patnácti letech na základě vykonstruovaného obvinění donucen k odchodu z funkce. Nicméně život jde dál a i bez Králíka je LFŠ jedinečným zážitkem.
Zpátky do Otrokovic se vydáme trochu jinudy. Přejedeme Moravu a po cyklostezce 47 pojedeme kolem umělého Baťova kanálu. On ten Baťův kanál totiž vede
zčásti původním korytem řeky Moravy, zčásti umělým kanálem. Jedeme opět po asfaltu a míjíme plavební komory s miniaturními „baťovskými domky,“
postavenými pro obsluhu. Pod mostky přes kanál jsou postaveny podjezdy, kde je lépe z kola sesednout, protože vedou do zatáčky kolem pilířů a není
dobře vidět do protisměru. Konec konců k tomu vybízejí i značky. Ale všichni je z přehledem ignorují. To je jeden z mála adrenalinových zážitků dnešního
dne. Pokud bychom se nechtěli pokochat pohledem na umělý Baťův kanál, asi bychom zpátky z Hradiště jeli zase lužním lesem, bylo by to určitě příjemnější.
Ve Spytihněvi přejedeme po hrázi elektrárny na druhou stranu a až do Napajedel nás nic zvláštního nečeká. Na konci Napajedel, v říčním kilometru 175,3
je lávka pro pěší. Po ní se dostaneme na pravý břeh řeky Moravy a konečně jsme zase na liduprázdné pěšince. Trochu zabrat nám dá podjezd železničního mostu, kde
musíme kola přenést, ale pak dál až do Otrokovic vede zase příjemná pěšinka, jejíž druhá polovina není zakreslena na žádné mapě. Ani na mapách.cz, a to je co říci. Nenechte se tedy
zmást, od soutoku Moravy s Dřevnicí pokračuje singletrack až do Otrokovic, kde v říčním kilometru 179,1 přejedeme na druhý břeh a pak už to máme
ke koupališti, od kterého jsme vyjížděli, jen kousek.
Proč jet po cyklostezce
Možná se teď ptáte, proč cestu podél Baťova kanálu absolvovat. Pro milovníky kiosků je to jasná volba. Po cestě je jich nepočítaně. Hezké občerstvení
je například v autokempu Pahrbek u slepého ramene Moravy poblíž Napajedel. Pro rodiče s dětmi je cyklotrasa také vhodná. Nikde nepotkáte auto, téměř
celá cesta vede po oddělené komunikaci. A děti mají často hlad a žízeň, případně obojí a kiosky rozhodně uvítají. Pro milovníky technických památek
a znalce architektury lze cestu také doporučit. Rozhodně si nenechte ujít návštěvu Otrokovic, případně blízkého Zlína. A co bikeři a jejich zdatné
vysportované děti? Ti mohou část cesty využít k přiblížení do krásných Chřibů. Ale o těch je úplně jiný díl.
Trasa:
Z Otrokovic od koupaliště na cyklostezku 47 – po ní po levém břehu Moravy přes Napajedla k vodní elektrárně Spytihněv – pokračovat po stejném břehu
po pěšince k přírodní rezervaci Trnovec – přes Kněžpolský les na cyklostezku 5055 – v Jarošově se asfalt mění v pěšinku a po ní až do Uherského Hradiště –
po cyklostezce 47 přejet přes Moravu a Baťův kanál – od přístavu po cyklostezce 47 podél Baťova kanálu do Spytihněvi – přejet přes hráz na levý břeh
Moravy – po cyklostezce 47 do Napajedel – přejet most pro pěší na ř. km 175,3 – po pěšince podél pravého břehu Moravy k mostu pro pěší na ř. km 179,1 –
přejet most do Otrokovic – po cyklostezce k silničnímu mostu na ř. km 179,5 – po pěšince přes park ke koupališti
Délka: 45km Převýšení: 184 m Obtížnost: lehká Typ kola: trek, mtb
Přesto, že dnes pojedeme páteřní moravskou cyklostezkou, snažili jsme se nalézt cestu, která je příjemnější, než dostihy
s elektrocyklisty, jedoucími od kiosku ke kiosku. Kdo by se nudil, může si prohlédnout funkcionalismus v Otrokovicích,
pokochat se Baťovým kanálem nebo navštívit festival nezávislého filmu v Uherském Hradišti, který se koná na přelomu července a srpna. A když podél Baťova
kanálu pojedete jindy, dejte si v Hradišti pravou italskou zmrzlinu. Určitě stojí za hřích. 
