016 – Křivoklátská vrchovina Přes Hudlickou skálu na Děd a Máminku 1. 10. 2017
Tam, kde se dnes rozprostírá CHKO Křivoklátsko, rostly po dlouhá staletí stromy Královského hvozdu, který byl honitbou Přemyslovců.
Dle královského výnosu, platícího až do 19. století, se zde nesměl bez povolení pokácet jediný strom. Z hustých lesů ční buližníkové skalní útvary.
Ty spolu s rozhlednami poskytují úchvatné vyhlídky na kopcovitou krajinu.
Zatímco ve středověku bylo území osídleno velmi řídce, z doby dávnější se zachovaly pohřebiště a zbytky velkých hradišť .
V pravěku bylo zabydleno okolí Hýskova, hrad Křivoklát má předchůdce z doby bronzové. I na vrchu Velíz bylo pravěké sídliště,
bydlelo se zde i v době keltské a slovanské. Z doby 200 let př. n. l. pochází keltské oppidum Stradonice, které se rozprostíralo
na ploše 82 ha. Cyklisty potěší, že zde nejsou žádné davy turistů, ať už cyklo nebo pěších. Celý den pojedeme po cestách
s přírodním povrchem, širokých i úzkých a skoro celou dobu neopustíme les.
Vyjedené Hředle
Obec Hředle má dlouhou historii. Často trpěla průchody vojsk. Místní kronika uvádí, že např. v období napoleonských válek prošly vojenské
jednotky v letech 1809 – 1816 Hředlemi padesátkrát. V roce 1815 vojsko vesnici zcela vyjedlo, takže místní občané museli jídlo shánět
v širokém okolí. Při vpádu Prusů do Čech v roce 1866 se hředelští ukryli i s koňmi do lesů. Pruští dělostřelci se ve vsi usídlili
na dva dny, ale „byli slušní a za všechno platili.“ V dnešní době to zde působí trochu zanedbaným dojmem. Pro nás je výhodná poloha
vesnice blízko dálnice D5 i to, že zde začínají dvě značené turistické trasy. Cyklisté lační jídla a pití mohou navštívit místní
Steak bar Na Číhátku. Protože má ale ve všední den otevřeno až od pěti odpoledne, občerstvíme se u zděné studánky na návsi a
vyrazíme do křivoklátských kopců.
Vyhlídka z Vraní skály
Po široké štěrkové cestě se údolím Vraního potoka vydáme vzhůru po žluté turistické značce. Čeká nás Vraní skála, nejvýznamnější přírodní
útvar široko daleko. Až nahoru se s kolem nedostaneme, rozhodně ne po žluté. Od rozcestí se zelenou značkou zamíříme doprava po neznačené
cestě k rozcestí s modrou. Od rozcestí U boudy vystoupáme k rozcestí pod Vraní skálou. Odtud vede pěkná terénní pěšinka až pod vyhlídku
na Vraní skále. A tam už nahoru musíme pěšky. Odměnou za náročný výstup nám bude překrásná vyhlídka ze skalní plošiny na vrcholu.
Na jihu se táhne dlouhý brdský hřeben, před ním rozeznáme Plešivec a Ostrý. Jinak kam až oko dohlédne, táhnou se všemi směry husté křivoklátské lesy.
Na skalních výstupcích jsou připevněna kovaná kukátka, která ukazují směr k dominantám v okolí. Například na Krušnou horu, na které je dřevěná
rozhledna Máminka. Tu dnes také navštívíme. Vraní skála je buližníkový suk, který je součástí dlouhého skalního hřebene. Ten se táhne od Berouna
ke Zbirohu a je to největší komplex prekambrických buližníků u nás. A pozor - máte li obuty cyklistické tretry, dost to klouže.
Setkání Fugnera s Tyršem
Lesem po pěšince sjedeme do vesnice Svatá, uprostřed které ční další skála, nazývaná Obecná nebo Svatská. Poskytuje též pěknou vyhlídku do okolní krajiny,
s Vraní skálou se to ovšem nedá srovnat. V obci je bývalá myslivna Král, kde se setkali Fugner s Tyršem a přišli na myšlenku založit tělovýchovnou
jednotu Sokol. My pokračujeme přes vesnici, až se napojíme na modrou značku. Po úzké pěšince sjedeme do údolí Dibřího potoka. To je asi nejnáročnější
sjezd dnešního dne, ale žádný extrémní terén nečekejte. Z údolí Dibřího potoka stoupáme do Hudlic.
Posvícení v Hudlicích
Už zdálky nás vítá Hudlická skála. Je to další z buližníkových suků, který odolal erozi snáze, než okolní měkčí horniny. Z vrcholu se rozhlédneme
po krajině, ale musíme konstatovat, že Vraní skála byla zatím nejlepší. Hudlice proslavila divadelní hra Posvícení v Hudlicích. Ta vypráví o tom,
jak se na lovu v hlubokých lesích ztratil kníže Oldřich. Byl zachráněn uhlířem Matějem, který knížete nepoznal, pohostil ho a nechal u sebe
přenocovat. Kníže pak pozval uhlíře i jeho ženu do Prahy a bohatě se jim odměnil. Autorství hry bývá připisováno Václavu Thámovi nebo loutkáři
Matěji Kopeckému. Hru však napsal učitel Prokop Konopásek.
Tři bratři
V roce 1773 se v hudlické roubené chalupě narodil český národní buditel Josef Jungmann. Jeho vrcholným dílem byl pětisvazkový česko – německý slovník,
který obsahoval na 120 000 hesel. Jungmann tak dokázal, že čeština je živý a bohatý jazyk, který je zcela rovnocenný jiným evropským jazykům. Málo se
ví, že Josef Jungmann měl dva vzdělané a úspěšné bratry – profesora a lékaře Antonína a kněze Křížovického řádu Jana. V jejich rodné roubence je
dnes muzeum. Po prohlídce muzea navštívíme restauraci U Jungmanna a pokračujeme dál.
Děd z bílých cihel
Po červené lesíkem, přes pastviny a dále lesem na vrch Děd až ke stejnojmenné rozhledně. Ta je cihlová a byla to úplně první rozhledna, kterou
nechal postavit Klub českých turistů. Bílé cihly na stavbu rozhledny pocházejí z blízkého Králova Dvora. Stavba trvala pouhé čtyři měsíce a slavnostní
otevření se konalo 17. 9. 1893. Dnes je z rozhledny vyhlídka na cementárnu v Králově Dvoře, na druhé straně vidíme vrcholy Křivoklátské vrchoviny.
Rabování ve Stradonicích
Z Dědu zamíříme směrem na Nižbor. Skoro celou cestu pojedeme z kopce, nejdříve po červené, pak po žluté.
Žlutá značka nás vede krásným údolím Habrového potoka.
Koho netlačí čas, může od potoka vystoupat pěšky strmou stezkou na návrší, na kterém kdysi stálo obrovské keltské oppidum Stradonice. Vzniklo ve druhém století
př. n. l. Bylo významným obchodním střediskem, nalezené předměty dokazují styky se starověkým Římem. Už v době prvních vykopávek v 19. století bylo nalezeno
ohromné množství kostí dobytka i zvěře. Celkem jich bylo vykopáno 30 vagónů. Po nalezení zlatého pokladu bylo hradiště vyrabováno místními obyvateli.
Lesní hřbitov s litinovými kříži
Od Nižboru přes kopec po zelené a pak po neznačené lesní cestě se pustíme do Nového Jáchymova. Zastavíme se u Lesního hřbitova. Ten byl založen ve
30. letech 19. století. Jsou zde pochovány významné osobnosti z doby rozmachu místních železáren, sléváren i další občané Nového Jáchymova a okolních
obcí. Řada hrobů je zdobena litinovými kříži, které byly vyrobeny v Jáchymovských železárnách. Ty byly v provozu do roku 1877, kdy je téměř zničila
velká povodeň. K zastavení těžby železné rudy však došlo až v roce 1967.
Dřevěná Máminka
Čeká nás několik kilometrů dlouhé stoupání na vrchol Krušné hory, kde stojí rozhledna Máminka. Ta se tyčí na místě bývalé triangulační věže a je inspirována
jejím tvarem. Projekt rozhledny pochází Huti architektury Martina Rajniše. Stavbu rozhleden chápe architekt jako službu veřejnosti a konkrétně o Mámince řekl:
„Zvláštní skupinou mezi věžema jsou dřevěný věže. Dřevěný věže nejsou na věky. Dřevěný věže časem odejdou a i v tom jsou nám podobný. Jsou nám podobný
svým materiálem, protože dřevo je součást přírody stejně tak jako my jsme její součást, a proto věřim, že k dřevěnejm věžim máme zvláštní, skoro něžnej
vztah. K věži, která byla svým iniciátorem nazvaná Máminka na počest jeho maminky, a kterou jsme mohli vytvořit, jsme cítili obdivuhodnou pokoru a krásný
vztah. Ta věž časem odejde. V okamžiku, až odejde, budou mít lidi dvě možnosti: buď se jim bude líbit do tý míry, že postavěj její kopii nebo si řeknou,
umíme ještě lepší věž a na jejím místě postavej něco krásnějšího.“
Vyhlídka z vrcholu rozhledny je úžasná. Za dobré viditelnosti můžeme spatřit celý hřeben Brd od Cukráku, přes Tok až po jejich závěrečnou západní část,
dále vrcholky Křivoklátské vrchoviny, stolové hory Kozelka a Vladař v Tepelské vrchovině, celý masív Doupovských hor a plošinu Džbán. Východním směrem
leží Praha. Rozeznáme Žižkovský vysílač, sídliště Barrandov a Velkou Ohradu, výškové budovy na Pankráci a vrch Ládví. Když je jasno, dohlédneme až
na hřeben Krušných hor, vrcholy v Českém středohoří, Ralskou pahorkatinu, Lužické hory, Ještěd a když budeme mít štěstí, zahlédneme Krkonoše se Sněžkou.
Tajemný Velíz
Z Krušné hory zamíříme na další místo s prastarým osídlením. Po dlouhém sjezdu pokračujeme chvíli lesem a vyjedeme na louku, ze které ční Velíz. Ten má jméno
podle boha Velese, kterého zde uctívali staří Slované. Louka na jihovýchodním úpatí nesla název U servaného Jana. Na ní se podle pověsti střetli pohané
s křesťany, které všechny pobili. Mezi nimi i poutníka Jana. Podle Kosmovy Kroniky české byl na Velízu roku 999 vězněn a mučen přemyslovský kníže Jaromír.
Byl osvobozen svou družinou, dříve, než by byl rituálně obětován pod posvátným dubem. Jako vyjádření díků nechal Jaromír postavit románský kostelík,
zasvěcený svatému Janu Křtiteli. Počátkem 14. století zde Benediktýni zřídili proboštství, které bylo husity vypáleno. Na místě románské kaple dnes stojí
barokní kostel.
Dodnes je známá píseň
Vlastenské hory („Čechy krásné, Čechy mé…“), jejíž text napsal Václav Jaromír Picek. Před místní školou stojí Zvonařův pomník z roku 1871, který byl
zhotoven v železárnách v Novém Jáchymově. Ale dost už bylo kultury a historie, po dlouhé cestě nám vytrávilo. V dnešní době, kdy soukromé podnikání
ve vesnicích příliš nevzkvétá, je téměř zázrak najít v malé obci jako je Kublov fungující hospodu. Máme štěstí, jedna tu je. Má obrozenecký název
Na Slovance. Prostředí není výstavní, ale pokud máte rádi domácí tlačenku, dejte si. Ta místní je fenomenální!
Kudy vedou cyklotrasy
Vracíme se do Hředlí. Nejdříve po rovině a trochu do kopce po zelené a nakonec čtyři kilometry z kopce po červené. Skoro celou dobu jedeme hustým lesem,
ostatně jako po většinu dnešního dne. Ačkoliv jsme jeli po cestách s přírodním povrchem, terén nebyl příliš obtížný, žádné kořenové stezky. Proto je
s podivem, že většina cyklotras na Křivoklátsku vede po asfaltových silnicích. A na rozdíl od cest turistických se všechny vyhýbají zajímavým místům.
Pohodlnou širokou cestou se například dá vyjet na Krušnou horu. Myslíte si, že sem vede cyklotrasa? Kdepak, nevede. Tak to nám nezbývá, než si hledat
cyklotrasy vlastní. Cyklotrasy pro bikery.
Občerstvení po cestě:
Svatá – Restaurace Na Svaté, Hudlice – Hospůdka u Jungmanna, Nový Jáchymov – Restaurace vinárna U Cechu, Hotel Diana, Kublov – restaurace Na Slovance,
Hředle - Steak bar Na Číhátku
Trasa:
Z Hředlí po žluté na rozcestí V Potocích – po neznačené cestě na rozcestí U Boudy – po modré na rozcestí pod Vraní skálou – po žluté na vyhlídku
na Vraní skále – po žluté a modré na Obecnou skálu ve Svaté – po modré na Hudlickou skálu v Hudlicích – po červené na rozhlednu Děd – po červené
zpět k rozcestí Lísek – po žluté k Nižboru – po zelené na rozcestí Jezírka – po neznačené lesní cestě přes kopec k Lesnímu hřbitovu – po červené
a modré na Krušnou horu k rozhledně Máminka – po modré k rozcestí Na Vartě – po žluté na louku pod Velízem – po polní cestě jižně od Velízu –
po lesní cestě na Velíz – po žluté do Kublova – po zelené k rozcestí V polesí Jestřáb – sjezd po červené do Hředlí
Tam, kde se dnes rozprostírá CHKO Křivoklátsko, rostly po dlouhá staletí stromy Královského hvozdu, který byl honitbou Přemyslovců.
Dle královského výnosu, platícího až do 19. století, se zde nesměl bez povolení pokácet jediný strom. Z hustých lesů ční buližníkové skalní útvary.
Ty spolu s rozhlednami poskytují úchvatné vyhlídky na kopcovitou krajinu. 
Délka: 45km
