017 – Javorníky 1 Krásná hřebenovka z Pulčína na Kohútku 1. 11. 2017
Valašsko je královstvím bikerů. Na kole můžete všude, i do přírodních rezervací. Některé značené cyklotrasy jsou tak obtížné,
že je zvládnou jen valašští ogaři. Pěšinka po hřebeni Javorníků je sice trochu náročnější, ale odměnou za námahu jsou překrásné
vyhlídky na hřebeny sousedních pohoří. A na konci cesty vás čekají výtečné čučoriedkové knedlíky.
Valašské hřebenovky
Na Valašsku si přijdou na své všichni cyklisté. Pro ty sváteční, kteří se nechtějí šplhat do kopců, jsou určeny nenáročné asfaltové cyklostezky,
například podél Baťova kanálu, údolím Vsetínské Bečvy ze Vsetína do Makovského průsmyku nebo údolím Rožnovské Bečvy z Valmezu do Prostřední Bečvy.
Ti, kteří chtějí zažít více, než nudu na asfaltu, vyrážejí na hřebeny.
Úžasných hřebenovek je tu hned několik – po vrcholech Vizovických vrchů, Javorníků, Vsetínských Beskyd a nejvyšších Moravskoslezských Beskyd.
Délka hřebenů je do padesáti kilometrů, ale pokud z cíle cesty nebudete mít zajištěn odvoz, nezbude vám, než jet půlku hřebene a vrátit se zpět
po cyklostezce v údolí. Pro šílené cyklisty je tu tzv. Vsetínská podkova, to znamená vyjet za svítání ze Vsetína, od Pulčína absolvovat celý
hřeben Javorníků až do Makovského průsmyku a přijet zpět do Vsetína po hřebeni Vsetínských Beskyd. Je to odhadem 120 km v těžším terénu a kdo
se zvládne vrátit do Vsetína za denního světla, je borec.
Betlém Horní Lideč
Na Valašsku bohužel často prší. Ale nemusíte zoufat. Příležitostí k jinému, než sportovnímu zážitku tu naleznete více, než dost. Za návštěvu stojí
Betlém v Horní Lidči. Víska leží v údolí, které odděluje Vizovické vrchy od Javorníků.
Překrásně nasvícená betlémská sbírka je umístěna na ploše 170 m2,
samotný betlém má plochu 50 m2. Čtrnáct řezbářů vytvořilo dřevořezby čtyřiceti nejzajímavějších míst Zlínského a Trenčínského kraje, například Hostýn,
Velehrad, hrad Buchlov, zámek Buchlovice, Radhošť, Trenčínský hrad, zámek Bojnice atd. Část betlému je vyhrazena také dřevěným stavbám z Horní Lidče.
U miniaturních staveb stojí 75 pohyblivých figur. Součástí návštěvy betlému je i filmová projekce, kde za doprovodu lidové hudby uvidíte místní lidové
zvyky. Těžko popisovat, zážitek je skutečně jedinečný!
Balatón v Novém Hrozenkově
Místem, odkud se vydáte na cestu, může být právě Horní Lideč, sousední Lidečko s úchvatnými pískovcovými Čertovými skalami, nebo kterákoliv z obcí
v údolí pod Javorníky. My vyrážíme z Nového Hrozenkova. Tam je pro změnu nejlepší koupání široko daleko.
V pískovně Balaton, která vznikla při bagrování
materiálu na stavbu sypané hráze vodní nádrže Karolinka. Na břehu Balatonu je písečná pláž s kiosky i sociálním zázemím, postavenými v duchu valašské architektury.
Nejlepší z občerstvení je hned při vjezdu k Balatonu. K pivu doporučuji fenomenální Cyrilovy brambůrky, lepší nikde nekoupíte. Kiosek patří Katce s Radimem,
které tímto zdravím a těším se, až si poslechnu další Radimovy úžasné bikerské historky. Třeba tu o tom, jak valašští ogaři sjíždějí z Makyty až do Papajského
sedla: „...Svah je tak prudký, že nesmíš brzdit, jinak spadneš.“ Až na vlastní oči uvidíte kořenovou stezku z Makyty, pochopíte, že o sjezd se tu může pokoušet
jen mimořádně psychicky odolný jedinec. Protože je to ryzí sebevražda. Valaši jsou super!
Cyklostezka Bečva
Nejsem příznivcem cyklostezek, protože jsou nudné, nevedou příliš zajímavými místy a motá se na nich spousta chodců a bruslařů. Navíc si myslím, že
po letech, až se vyčerpají granty na jejich stavbu, nebudou peníze na údržbu asfaltového povrchu a stezky začnou chátrat. Levnější na údržbu i příjemnější
pro jízdu by určitě byly cesty s přírodním šotolinovým povrchem, ale to by je museli projektovat cyklisté sami a ne krajští úředníci. Nicméně pro rychlé
přemístění jsou stezky dobré a my využijeme část cyklostezky Bečva, abychom se dostali z Nového Hrozenkova do Huslenek, odkud začneme stoupat na hřeben Javorníků.
Cyklostezka Bečva má celkovou délku 150 km a je tvořena třemi úseky –
Z Makovského průsmyku do Vsetína, z Horní Bečvy do Vsetína a ze Vsetína do Tovačova.
S potěšením musím konstatovat, že velká část vede mimo hlavní silnice. Přesto se raději vydáme do kopců, protože po rovině můžeme jezdit u nás v Polabí.
Občerstvení v Huslenkách
Výhodou cyklostezek je množství občerstvovacích stanic. Využijeme toho, že u hlavní silnice, kterou budeme přejíždět, stojí
Restaurace u Pokorných
a na chvíli se tady zastavíme. Mají tu obvyklou českou (vlastně tady moravskou klasiku) – pro vegetariány smažený sýr, hermelín a květák a taky knedlík
s vejcem a okurek, řízek, kuřecí maso na pět způsobů a minutky. K pití samozřejmě Radegast a také sifon. Nezapomeňte na to, že se tu říká okurek a sifon
místo okurka a sodovka, aby se na vás nedívali jako na Pražáky.
Vzhůru do kopců na Pulčínské skály
Stoupáme deset kilometrů po silnici po modré značce. Projedeme Zděchovem, zatím je to pohoda po silnici. Na konci Zděchova končí asfalt a začíná kamenitá
lesní cesta. Než dojedeme nahoru do sedla Radošov, pořádně se zapotíme. Pokud se na to cítíte, můžete se pokusit kopec vyjet, ale je to náročné. Nahoře za
sedlem je pěkná vyhlídka na hřeben Javorníků. Cesta pokračuje dál k Pulčínským skalám. Výchozy pískovcových skal se táhnou kolem kopce Hradisko a jsou hojně
navštěvovaným místem.
Ve středověku stál na nejvyšším bodě skal hrad, ale do dnešních dnů se z něj zachovaly jen schody, vytesané do skály. V minulosti byly skály využívány
k úkrytu zbojníků a v dobách nájezdů z Uher i jako skrýš pro obyvatele okolních vesnic. Pulčínské skály jsou největším skalním městem v Moravských Karpatech.
V roce 1989 zde byla vyhlášena přírodní rezervace. Skalní útvary mají poetická jména – Zámčisko, Pět kostelů, Izby, Zkamenělý kostel, Ludmilina skála a Trtol.
Plučiny a Pulčín
Přímo pod skalami, kde je studánka Dobrodějka, stávala ve středověku vesnice Plučiny, která patřila ke stejnojmennému strážnímu hradu.
V letech 1500 – 1520 je uváděna jako pustá, stejně jako hrad. Později byly Plučiny znovu založeny na protějším kopci, kde stojí dodnes.
Název Pulčín získala ves po válce. K návštěvě doporučuji Restaurant 100 – DOLA, který je přestavěnou originální valašsko stodolou. Nabízejí
tu klasická valašská jídla i speciality z grilu. A v přilehlém penzionu mají hezké pokoje.
Po hřebenovce z kopce do kopce
Po Hornolidečské magistrále,
což je široká polní cesta, dojedeme zpět na rozcestí Skaličí, odtud lesní zkratkou na červenou značku a té se budeme držet až
na Kohútku. Ačkoliv pojedeme po hřebeni, není to žádná rovina, ale stoupání je příjemnější, než to ze Zděchova. Mimochodem, v lese nad Zděchovem jsme slyšeli
z dálky medvěda, tak si dávejte pozor. U rozcestí jsme potkali houbařku, starší paní která má dceru na Slovensku kousek za hranicemi. A říkala, že lidé tam
na houby přestali chodit, protože se přemnožili medvědi. Tak nevím, zda to ti ochránci přírody trochu nepřehnali.
Liduprázdná Makyta
Přes Šerklavu, Butorky a Valašskou Kyčeru jedeme hustým smrkovým lesem po hřebeni až do sedla pod Makytou. Za Šerklavou je louka, ze které je hezká vyhlídka
na Biele Karpaty. Pohybujeme se v nadmořské výšce lehce pod 900 m n. m. Cesta je příjemná, vede po pěšince a na většinu kopců lze snadno vyjet. Les je
liduprázdný i uprostřed letních prázdnin, protože tu nejsou žádné silnice, parkoviště ani hospody. Od nejbližší civilizace je pěšky daleko.
Makyta
je nejvyšší hora této části Javorníků. Pěšinka nahoru je plná kořenů a sklon má tak prudký, že i pěšky se jde těžko. Přesto tu vede značená cyklotrasa.
Proto jezdím na Valašsko tak rád. Nejsou tu žádné zákazy a cestu si vyberete podle svých schopností. Jméno nese Makyta podle vrby jívy, která tu hojně rostla
a které se v místním nářečí říkalo makyta. Místo vrby jívy tu však naleznete hustý bukový prales. Dříve bývala na vrcholu dřevěná rozhledna, ale tu už dávno odnesl
čas. Před výskytem divokých šelem varují cedulky na stromech. Potkat tu můžete vlky, rysy a medvědy. Raději pokračujeme dál.
Pekelný výstup na Krkostěnu
Následuje sjezd do Papajského sedla, při kterém ztratíme cenné výškové metry. Velká část pěšinky je sjízdná, ale jsou tu i úseky, které se bojíme i sejít.
Zvláště s dětským kolem zapřaženým pomocí tažné tyče je to opravdová lahůdka. Celkem jsme do Papajského sedla klesli o 230 metrů, které nám teď budou chybět,
až budeme šplhat na další kopec s poetickým názvem Krkostěna. Zatímco Makyta patří k nejvyšším vrcholům Javorníků, Papajské sedlo je naopak jejich nejnižším sedlem.
Na Krkostěnu tlačíme kola něco přes kilometr, ale trvá to pekelně dlouho. Celý hřeben se dá objet zprava po pohodlné široké cestě, ale připravili bychom se
o krásné vyhlídky.
Vyhlídková cesta na Kohútku
Teď už zbývá jen překonat malý Javorník a Kohútku a jsme v lyžařském středisku Kohútka. Cestou se otevírejí krásné vyhlídky, hlavně severním směrem na Vsetínské
a Moravsko-Slezské Beskydy. Když je hezky, jsou vidět i hřebeny Jeseníků. Z Malého Javorníku směrem k jihu vidíme Strážovské vrchy.
Pohádkové borůvkové knedlíky na Kohútce
Celou cestu se těšíme na specialitu restaurace v Horském hotelu Kohútka – babiččiny borůvkové knedlíky vařené v páře, podávané s tvarohem a cukrem,
polité rozpuštěným máslem, na které se sem sjíždějí turisté z širokého okolí. Po prvních soustech poznáte, že pověst nelže a že místní kynuté knedlíky
patří mezi nejlepší na světě.
Teď už zbývá jen sjet přes Vranču do Nového Hrozenkova. Šlo by to samozřejmě terénem, ale to bychom se museli kousek vrátit anebo naopak pokračovat
o několik kilometrů po hřebeni dál. Ale pro dnešek nám to stačilo a spokojíme se s pohodlným sjezdem z Kohútky po silnici přímo do Hrozenkova.
K Balatonu. Příště absolvujeme druhou část Javorníků. Tu vyšší.
Občerstvení po cestě:
Huslenky – Restaurace U Pokorných, Zděchov – samoobsluha, Pulčín – 100–DOLA, Kohútka – Horský hotel Kohútka, Nový Hrozenkov – kiosek u Balatonu
Trasa:
Z Nového Hrozenkova po cyklostezce do Huslenek – modrá na Hradisko – červená do Pulčína – Hornolidečská magistrála na rozcestí Skaličí – zkratkou na červenou –
po červené přes Šerklavu, Butorky, Valašskou Kyčeru, Makytu, Papajské sedlo, Krkostěnu a Malý Javorník na Kohútku – po žluté a modré do Hrozenkova
Délka: 51km Převýšení: 1429 m Obtížnost: střední Typ kola: mtb
Valašsko je královstvím bikerů. Na kole můžete všude, i do přírodních rezervací. Některé značené cyklotrasy jsou tak obtížné,
že je zvládnou jen valašští ogaři. Pěšinka po hřebeni Javorníků je sice trochu náročnější, ale odměnou za námahu jsou překrásné
vyhlídky na hřebeny sousedních pohoří. A na konci cesty vás čekají výtečné čučoriedkové knedlíky.
