018 – Javorníky 2  
Vzhůru na Velký Javorník!
1. 12. 2017

Po náročném stoupání z Nového Hrozenkova na hřeben Javorníků vyčerpaným cyklistům dodají sílu borůvkové knedlíky na Kohútce. Z hřebenového singletracku se otevírají vyhlídky na Vsetínské a Moravskoslezské Beskydy, Sůlovské a Strážovské vrchy, Malou Fatru a Kysuckou vrchovinu. Přesto, že asi nepotkáte vlky ani medvědy, může být cesta dobrodružná. Třeba když se znenadání přižene bouřka.


Jak se dostat na hřeben
Z údolí Vsetínské Bečvy na hřeben Javorníků je nutné překonat převýšení 500 metrů. Některé z cest, vedoucích nahoru, jsou tak prudké, že se vyšlapat prakticky nedají a je nutné, alespoň v některých úsecích kolo tlačit. Pokud chcete absolvovat celý hřeben nebo jeho první polovinu, nejpohodlnější cesta vede z Horní Lidče na Pulčín, další pak z Huslenek přes Zděchov na Pulčinské skály. Tou jsme jeli minule, když jsme zdolávali první část hřebene Javorníků.



Dnešní cesta vede opět z Nového Hrozenkova přes Vranču a Malou Vranču na Kohútku. Po červené hřebenovce se pak jede přes Stratenec, Velký Javorník a Lemešnou až do Makovského průsmyku, odkud se dostanete zpátky do Hrozenkova po cyklostezce, vedoucí údolím. Cesta po hřebeni není tentokrát tak náročná, jako když jsme jeli přes Makytu a Krkostěnu. Převýšení mezi vrcholy a sedly nejsou příliš výrazná, s výjimkou sedla pod Lemešnou. Dostat se z něj na vrchol Lemešná dá potom docela zabrat.

Hotel Portáš a portáši
V Horském hotelu Kohútka vaří výborné borůvkové knedlíky. Kousek odtud stojí vyhlášený hotel Portáš, postavený v roce 1932. Hotel nese název podle valašských portášů, což byli strážci hranic, místní domobrana. Vznikli tak, že v roce 1638 nechal císař Ferdinand III. najmout stovku Valachů k obraně východního území před místními zbojníky. O portáších nelze říci, že by byli vyloženě kladnými hrdiny. Císař je například používal k potlačování evangelických povstání na Moravě, na druhou stranu bránili portáši zemi proti uherským vpádům a podíleli se na potíráni zločinnosti. V roce 1830 byl sbor portášů rozpuštěn.



Z dobových záznamů víme jaké byla výstroj a výzbroj portášů: Nosili vysoké kožené boty, bílé vlněné (huněné) kalhoty a černé vesty (bruncleky), na svátek měli kalhoty (nohavice) černé a zelený kabát (župicu), na hlavě vysoký klobouk se širokou střechou. K výzbroji patřila puška pulhák, později karabina, za širokým řemenem měli jednu nebo dvě pistole, dále nosili koženou tašku. V ní byl dlouhý řemen (oprátka) na poutání i na házení jako laso, na konci však nebyla smyčka, ale železná kulička. V brašně byl měšec na prach a kulky (túlec). Obávanou zbraní byla valaška - ostrá sekera s dlouhou rukojetí. Valaška a štramberské uši patří mezi klasické valašské suvenýry, které si můžete koupit u stánku na řadě místních poutních míst – třeba na Pustevnách.

Štramberské uši
Když už jsem zmínil štramberské uši, byla by škoda neseznámit vás s pověstí, která se k nim váže. V roce 1241, během mongolského vpádu do Evropy, tábořilo vojsko nájezdníků pod kopcem Kotouč u Štramberka. Místní obyvatelé prokopali hráz rybníka nad ležením a Mongoly utopili. Po opadnutí vody našli pak na místě vaky s nasolenýma lidskýma ušima. Ty mongolští vojáci utínali křesťanům a posílali je svému chánovi. Od té doby se na památku tohoto slavného vítězství pečou oplatky, zakroucené do kornoutů, připomínajících zkroucené ušní boltce. Dobrou chuť.



Stolečný vrch a Malý Javorník
Dost už bylo historie, pokračujeme po hřebeni dál. Poté, co jsme minuli horský hotel Portáš, je tu první stoupání po úzké pěšince na Stolečný vrch. Protože jsme ještě v blízkosti parkoviště, potkáváme hodně turistů, kteří nás budou doprovázet až na Stratenec. Pohybujeme se v nadmořské výšce okolo tisíce metrů nad mořem. Po vyšlapané pěšince se jede dobře, stoupání nejsou dlouhá ani prudká a dají se všechna vyjet. Jedeme hustým jehličnatým lesem, první vyhlídka nás čeká až na vrcholu Malého Javorníku. Ještě před vrcholem projíždíme stejnojmennou přírodní rezervací. Ta je součástí CHKO Beskydy. Předmětem ochrany jsou lesní porosty, které vznikly na místě původních pastvin. Dřív tu Valaši po staletí pásli ovce, kopce byly holé, po válce skoro všechno zarostlo. Naštěstí se pár horských luk dochovalo, jinak bychom na dnešní vyjížďce kromě lesa neviděli nic. Na Malém Javorníku je druhá pěkná vyhlídka (první byla na Kohútce). Zajímavostí je, že už je to druhý Malý Javorník, přes který jedeme. První, který jsme dobyli minule, leží kousek před Kohútkou.



Úžasná panorámata
Vyhlídek z hřebene Javorníků je celá řada. Minule jsme si od Pulčína mohli prohlédnout Vizovické vrchy a z louky za Šerklavou Bílé Karpaty a Strážovské vrchy. Nejkrásnější vyhlídka dnešní trasy je z malé rozhledny na vrchu Stratenec. Směrem k severu se táhnou Vsetínské a Moravskoslezské Beskydy. To jsou všechno pohoří tzv. Vnějších Západních Karpat, která vznikla během alpinského vrásnění na pomezí druhohor a třetihor. Směrem k jihu se táhnou pásemná pohoří Centrálních Západních Karpat – Sůlovské a Strážovské vrchy a Malá Fatra. Mezi Stratencem a Velkým Javorníkem les ustupuje a cesta vede po horských loukách. Když je dobrá viditelnost, můžeme za hřbetem Moravskoslezských Beskyd zahlédnout i Jeseníky. Pohled na téměř celý hřeben Javorníků si pak užijeme z vrcholu Velkého Javorníku. Kousek za ním, když projedeme bizarním lesem, tvořeným mnohonásobně srostlými buky, spatříme z vyhlídky nad Kasárnami Malou Fatru a Kysuckou vrchovinu. Když počítáme i Javorníky, můžeme si během putování po hřebeni prohlédnout celkem 10 pohoří. Je to podívaná, která stojí za to!



Velký Javorník a Kasárna
Přes Stratenec dojedeme po louce na Velký Javorník. Ačkoliv je to nejvyšší vrchol Javorníků, dá se na něj pohodlně vyjet po úzké pěšince. Vrchol je již zčásti zarostlý, pohled do krajiny se otevírá jen západním a severním směrem. Kdybychom pokračovali dál po červené, užili bychom si vyhlídku na Kysuckou vrchovinu a Malou Fatru. My se ale kousek vrátíme a po žluté dojedeme ke studánce před Kasárnami, kde doplníme vodu do bidonů. Velký Javorník leží na Slovensku, stejně jako zimní středisko Kasárna. Hranice mezi Českou a Slovenskou republikou, která vede skoro celou cestu po hřebeni, je v těchto místech posunuta směrem k severu do českého území. To je výsledkem dohody z roku 1734, která ukončila územní spory s Uhrami. V důsledku toho ovšem po rozdělení Československa v době nedávné připadla Kasárna s českým osídlením Slovensku a místní majitelé se i se svými nemovitostmi zůstali na cizím území. Slováci pak zatarasili přístupovou cestu a zimní středisko Kasárna se ocitlo bez návštěvníků. Ačkoliv se česká strana snažila o posunutí hranice na hřeben výměnou za jiné území, Slovensko dohodu bojkotovalo. Dnes jsou Kasárna již definitivně slovenská, naštěstí zátarasy z cesty zmizely a chataři již mohou na své chaty.



Z Pinduly do Makovského průsmyku
Dál už cesta vede víceméně lesem. Překonáme ještě několik vrcholů a pak prudce klesáme do sedla pod Lemešnou, zvaného též Pindula. O valašských Pindulách jsme se zmiňovali v dílu, věnovaném Vizovickým vrchům, nemá smysl se opakovat. Stoupání na Lemešnou je pekelné. Naštěstí není nutné kolo tlačit přímo po cestě, vedoucí po spádnici, ale dá se, ikdyž s obtížemi, vyjet oklikou až na vrchol. Dál až do Makovského průsmyku jedeme po rovině a z kopce, kousek před Makovským průsmykem je z paseky vyhlídka na hřeben Vsetínských Beskyd. V Makovském průsmyku stojí pomník s obří sochou partyzána. Je věnován bojovníkům 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. To byla největší partyzánská jednotka na našem území, která měla až 1 400 bojovníků a bojovala proti mnohonásobné přesile německých jednotek.



Po cyklostezce údolím
Z Makovského průsmyku můžeme sjet po hlavní silnici do Uzgruně, odkud již vede cyklostezka až do Vsetína. Nebo využijeme neznačenou cestu přes samotu Bařina na druhé straně silnice, odkud do Uzgruně dojedeme lesem podél potoka. Musíme si dát pozor na to, že čárkovaná cyklotrasa s názvem Bike trails Valašsko ve skutečnosti neexistuje.

Cyklostezka, vedoucí údolím Vsetínské Bečvy je bezpečná, rovná a nudná. Cestu si můžeme ztížit výjezdem na kopec Miloňová se stejnojmennou rozhlednou, případně navštívit několik zajímavých míst. Například ve Velkých Karlovicích dřevěný kostel Panny Marie Sněžné a výstavu dřevěných soch pod vyhlášenou restaurací Kyčerka. Ta stojí pod Bikeparkem Kyčerka, který je jedním z mnoha areálů, kde se můžete projet po uměle vytvořených singltrecích. Ale kdo by nosil dříví do lesa, když i ve volné přírodě si tady na Valašsku užijete terénních pěšinek více, než dost.



V Karolince je v objektu bývalé sklárny stálá expozice místních sklářských výrobků a nakonec v Novém Hrozenkově je nejlepší koupání široko daleko v pískovně Na Stanoch, přezdívané též Balaton a které místní neřeknou jinak, než Kačák. No a někdy v příštích dílech navštívíme druhou polovinu Vizovických vrchů a nadvakrát se projedeme po hřebeni Vsetínských Beskyd. A to nám zbývají ještě Hostýnské vrchy, Moravskoslezské Beskydy a 70 kilometrů dlouhá hřebenovka z Makovského průsmyku do Jablunkova. Zkrátka, Valašsko je cyklistický ráj.

Občerstvení po cestě: Kohútka – Horský hotel Kohútka, Horský hotel Portáš, Uzgruň – Hotel Pod javorem, Leskové -Karlovský minipivovar Pod Pralesem, Velké Karlovice – Hospoda Kyčerka a Restaurace U Muzea, Nový Hrozenkov – kiosek u Balatonu

Trasa: Z Nového Hrozenkova po Modré do Vranči – doprava po silnici přes Malou Vranču – po lesní cestě do kopce na žlutou – po žluté na hřeben na rozcestí před Kohútkou – po červené po hřebeni přes Kohútku, Stolečný vrch, Malý Javorník, Stratenec na Velký Javorník – po žluté do kaséren a zpět na červenou – po červené do sedla pod Lemešnou – po cyklotrase 6024 na modrou – po modré na Lemešnou – po červené do Makovského průsmyku – přejet přes hlavní silnici- po cestě přes Bařinu – lesem podél potoka na Uzgruň – po cyklostezce přes Leskové, Velké Karlovice a Karolinku do Nového Hrozenkova

Délka: 50km
Převýšení: 1458 m
Obtížnost: střední
Typ kola: mtb

Odkazy
Souřadnice trasy pro gps (*.gpx)
Trasa na mapy.cz