ÚVOD   DÍLY   MAPA  



  Cyklotrasy 019 – Džbán  
Přes stolové hory tajemným krajem
1. 1. 2018

Opuštěná krajina severozápadně od Prahy připomíná Ztracený svět se stolovými horami. Dinosauři tu na rozdíl od Doylova románu nežijí, ale stop po pravěkých lidech i našich nedávných předcích tu byla nalezena celá řada. Ze starší doby kamenné pochází nález pěstního klínu u Mutějovic, neznámého stáří je opuková hlava keltského válečníka i tajemné Nečemické a Kounovské kamenné řady. Na plochých návrších leží pozůstatky hradišť, obývaných tisíce let a v údolích jsou skryty středověké vesnice s kamennými domy z místní opuky. A cyklisté tu za celý den v hustých lesích nepotkají živou duši.




Přírodní park Džbán
byl vyhlášen 1. května 1994. Vyskytuje se zde řada chráněných rostlin i živočichů, oblast je zajímavá i z hlediska geomorfologického. Oblast, kterou z Pražanů téměř nikdo nezná, leží mezi Žatcem a Kladnem. Je tvořena komplexem kopců s rozsáhlými náhorními plošinami, mezi kterými je řada širokých údolí. Území je vyzdviženou okrajovou krou české křídové pánve. Její povrch je chráněn vodorovnou vrstvou tvrdé opuky, která dlouho odolává zvětrávání. Proto je povrch zdejších kopců plochý. Pod vrstvou opuky jsou již daleko měkčí křídové sedimenty a permokarbonské pískovce a jílovce. Podél zlomů tak docházelo k rozsáhlé erozi, která vymodelovala široká údolí, oddělující od sebe izolované stolové hory. Příměs oxidů železa v jílovcích způsobuje typické načervenalé zabarvení půdy. O titul nejvyššího z vrcholů soutěží Louštín se Džbánem. Džbán má 536 m n. m., u Louštína se uvádí 535 nebo 537 m n. m. Tak si vyberte.

Opuka, která se zde těží dodnes, byla ve středověku hojně používaným stavebním materiálem. Díky její zlatavé barvě dostala Praha přídomek „zlatá.“ Ale nepoužívala se jen ke stavbě honosných budov ve velkých městech. Prakticky všechny domy v místních vesnicích, mladší jak sto let, jsou z ní postaveny také. V dnešní době celá řada domů chátrá. Je poznat, že kraj je chudý a nepomůže ani turistika, protože sem zavítá málokdo. Na Džbánu se velmi daří chmelu, chmelnice jsou mezi lesnatými kopci všude, kam až oko dohlédne. Problém je s občerstvením po cestě. Narazit na otevřenou hospodu je těžké, například ta ve Zbrašíně, odkud vyjíždíme, je v tuto chvíli na prodej. Proto bude lepší, když si s sebou vezmete jídlo na celý den.

Tajemná krajina prapředků
Bydleli zde lidé již od starší doby kamenné, jak dokládá nález 250 000 let starého pěstního klínu u Mutějovic. Po Keltech zbyla opuková hlava a tajemné Nečemické a Kounovské kamenné řady. Slované na Džbánu válčili s kmenem Lučanů a jako jedna z mála legend z Jiráskových Starých pověstí českých se Lucká válka zakládá na skutečné události, popsané kronikářem Kosmou. Plochá návrší lákala naše předky ke stavbě opevněných sídel, jako byla hradiště Okrouhlík (Hřivické), Kuk (Výrov), Rovina, Louštín a Dřevíč, tvrz Hrádek, tvrziště Rychvald a hrady Kozí Hrádek, Pravda a Džbán.

Na první stolovou horu
Rozhodli jsme se, že vyrazíme ze Zbrašína. Ves vznikla pravděpodobně ve 14. století a je obklopena chmelnicemi. Z pěkné návsi budeme stoupat po polní a lesní cestě po modré turistické značce na kopec Okrouhlík. Stoupání je příjemné a až na krátký úsek se dá vyjet prakticky celé. Nahoře je úplná rovina, po které nás dovede modrá a posléze zelená značka k Hradišti Okrouhlík (Hřivice). Nečekejte, že kromě podlouhlého návrší, které je pozůstatkem hradby a rovnoběžného příkopu zde něco zajímavého uvidíte. Na to je hradiště příliš staré. Pochází ze střední doby bronzové, později bylo přestavěno Slovany. Od hradiště vede cesta zpět na modrou. Z okraje plošiny těsně před klesáním do Konětop je hezká vyhlídka na široké údolí a kopec Výrov.
Restaurace Pod Borem
Prudké klesání do Konětop je nejhezčím sjezdem dneška. Nejdříve se jede po široké cestě bukovým lesem a pak po úzké pískové pěšince lesem borovým. Konětopy jsou také ze 14. století, asi jako většina vsí v okolí. Místní obyvatelé nemají peníze na opravy starých zděných opukových domů a ve vsi to vypadá jako po spojeneckém bombardování. Dříve vyhlášený hostinec Pod Borem, na který ukazuje obří šipka na oprýskané zdi jednoho z největších místních domů, má otevřeno jen občas.
Ještě v roce 2005 o hospodě vyšel v lounských novinách Svobodný hlas oslavný článek:...“Nejen místní, ale také turisté a houbaři mají v pomyslné mapě pivních občerstvoven ve svém srdci tučně podtrženou klasickou venkovskou hospodu na návsi v Konětopech. Bývává to právě hostinský, který při dlouhodobém působení vtiskne své hospůdce specifickou atmosféru a jméno. Nejinak je tomu v Konětopech, kde již patnáctým rokem čepuje zlatavé požehnání Luboš Verner...“ Svobodný hlas na konci roku 2016 po 25 letech zkrachoval a po pan Verner tu už také není. Pokud bude zavřeno, nemusíte však zoufat. Vedle hospody je vietnamská večerka, kolem které s lahvemi piva posedávají místní štamgasti. Doba se mění.
Na druhou stolovou horu
Po červené značce po kamenité polní cestě stoupáme od železniční zastávky. Z louky nad vesnicí je pěkná vyhlídka zpět na Okrouhlík a k severu na osamělé kopce Českého středohoří a hřeben Krušných hor. Přejedeme pastvinu a vjedeme do lesa, kde se zastavíme u svatých Petra a Pavla. Je to výtvor místního řezbáře. Originál někdo ukradl a dnes je tu kopie z roku 2016 s textem: “...Chceš-li míti hub nůši plnou, neměj nikdy hubu línou, otčenášek se k nám pomodli, abychom ti k houbám pomohli...“

Stoupáme dál po červené, až vyjedeme na začátek rozsáhlé Markvarecké roviny. Slibovaná vyhlídka na České středohoří je zarostlá, vidět není kromě mladých náletových stromů nic. Teď pojedeme po okraji roviny až k rozcestí pod vrcholem Výrov. Občas mezi stromy spatříme hřeben třetí stolové hory, po které se budeme vracet zpět. Asi v polovině cesty je přírodní památka Kozinecká stráň, která je porostlá bukovou doubravou.
Z pravěkého hradiště k tajemným kamenným řadám
Z rozcestí pod Výrovem stoupá krátká zarostlá pěšinka na náhorní plošinu, kde dříve stálo rozsáhlé hradiště Výrov. Dnes je tam pole, uprostřed kterého ční moderní vysílač. Na severní straně je pod terénní vlnou skryt kamenný val. My jsme přijeli od jihu a kromě pole nevidíme nic. Sjedeme tedy zpět a dál pokračujeme po modré kolem malého hospodářství Nový Svět k Nečemickým kamenným řadám. Široká lesní cesta vede stále z kopce, bohužel stejnou cestou se budeme vracet a stoupání bude docela dlouhé. Z informační cedule se dozvíme informace o kamenných řadách, které se nalézají někde poblíž, ale najít cestu k nim není snadné, protože není značená. Nakonec stačí vystoupat přes zarostlou paseku po svahu vzhůru a kamenné řady jsou před námi.

Nečemické kamenné řady nalezl v roce 1951 místní hajný a ten na ně upozornil kounovského učitele Václava Náprstka. Nález byl publikován F. Kopeckým, ředitelem žateckého muzea. Stáří i účel těchto několika řad, skládajících se z balvanů červené barvy, není zřejmé. Lokalita je nevelká a kdo očekává obří megality, bude nutně zklamán. A přičteme-li k tomu to, že se budeme na kolech vracet do kopce, je otázka, zda návštěva lokality vůbec stojí za to. Zvláště když nás dnes ještě čekají daleko zajímavější Kounovské kamenné řady.

Na třetí stolovou horu a pravěké hradiště
Vrátíme se k rozcestí pod Výrovem a přejedeme po modré hlubokým lesem přes údolí. Pak po pěšince bukovým lesem vystoupáme, tlačíce kola, na návrší, kde jsou dvě kóty – Pískový vrch a Zadní Rovina. Ale vrchy to nejsou, je to zase úplná rovina. A Rovina se nazývá další z hradišť, které dnes navštívíme. Jedná se opět o prastaré sídlo, založené někdy v pravěku, ze kterého se dodnes dochoval kamenný val, skrytý pod hlínou. Nás ale čeká ještě zajímavější archeologický nález. Proto se vrátíme k rozcestí Rovina a po žluté přes pastvinu vjedeme do temného lesa, kde se skrývají tajemné kamenné řady.

Kounovské kamenné řady
V lesních průsecích leží ve 14 rovnoběžných kamenných řadách přes dva tisíce křemencových balvanů. Jejich objevitelem je kounovský učitel Antonín Patejdl, který je nalezl a popsal v roce 1934. Při pozdějším archeologickém průzkumu bylo zjištěno, že kameny leží ve 30 cm hlubokém žlabu, který je zahlouben do opukového podloží. Nejpravděpodobnější teorií, která vysvětluje účel kamenných řad je, že se pravděpodobně jednalo o astronomickou observatoř. A podle výsledků měření z roku 2001 kamenné řady na Klučku, u Nečemic a u Kounova směřují do obce Lipno v okrese Louny. Ale co to znamená, nikdo neví.

Vzhůru na hrad Pravda a čtvrtou stolovou horu
Kdybychom teď sjeli po žluté do Mutějovic, mohli bychom navštívit zříceninu hradu Džbán, který býval loveckým hrádkem Václava I. Místo toho ale navštívíme daleko zachovalejší zříceninu. Projedeme se po úplné rovině přes pole a sjedeme do Domoušic. Tam je hezký kostel sv. Martina se zvonicí a veřejnosti nepřístupný barokní zámek. Domoušice mohly být kdysi krásnou vsí, ale dnes působí neudržované kamenné domy s opadanou omítkou velmi zanedbaným dojmem. Ve vsi by měly být dvě hospody – U Marušky a Pod Pravdou, ale nenavštívili jsme ani jednu, tak ani nevíme, zda fungují.

Hrad Pravda, jako většina hradů, stojí na kopci. Stoupání po lesní cestě je trochu náročnější, závěrečnou část vyjedou jen opravdoví borci. Přes dřevěnou lávku se dostaneme na rozsáhlé nádvoří, obklopené, jak jinak, opukovými zdmi. Hrad pochází ze 14. nebo 15. století. Nebýval pravděpodobně trvale obydlen, sloužil spíše jako opěrný bod ve válečných časech a v době míru jako lovecký hrádek. Už od roku 1593 se uvádí jako pustý. Ve druhé polovině 19. století se stal jedním z poutních míst českého národního obrození a konaly se zde tábory lidu. V době dnešní se zde pořádají kulturní akce.

Singletrack údolím Pnětluckého potoka
Budeme pokračovat po modré zpátky do Konětop. Sjezd do údolí Pnětluckého potoka je překrásný, zvláště jeho začátek, vedoucí úvozem mezi opukovými skalami. Je tu i pěkná vyhlídka na Krušné hory, České středohoří a první dvě stolové hory, přes které jsme dnes jeli – Okrouhlík a Výrov. Pěšinka podél Pnětluckého potoka a přes podmáčenou louku do Konětop je dokonalá. Klasický singletrack s terénními překážkami. Je to zážitek, to byste na asfaltové cyklostezce nezažili.

Chudé vesnice a krásná krajina
Zbývá projet Konětopy a po lesní cestě objet Okrouhlík a sjet přes Hořany do Zbrašína. Při vjezdu do Konětop v záři zapadajícího slunce si nelze nevšimnout tristního stavu kamenných domů. Vzpomeneme si na to, co nám říkal jeden z místních, když jsme se občerstvovali v hospodě Pod Borem: „Hospody tu nejsou, protože těch pár místních štamgastů je neuživí. A turisti sem nejezdí. Co by tu dělali? Vždyť tu nic není. Ani ty hospody.“

Ale možná to je právě důvod, proč si sem vyjet. Krajina je tajemně kouzelná, trasa vede po lesních cestách a pěšinkách s přírodním povrchem a hlavně mimo silnice, až na pár krátkých úseků. Za celý den potkáme jen pár houbařů a turistů a kraj se jeví jako cyklisty neobjevený. A přitom je to jen hodinu cesty od Prahy. A ty vyhlídky na České středohoří, ty jsou prostě super! Jen si s sebou vezměte dostatek jídla a pití, jinak bídně zhynete.

Občerstvení po cestě: Konětopy – hospoda Pod Borem a vietnamské potraviny, Domoušice – hospody U Marušky? a Pod Pravdou?

Trasa: Ze Zbrašína po modré přes Selmice na náhorní plošinu Okrouhlíku – z rozcestí Selmický les doprava po neznačené lesní cestě k Hradišti Okrouhlík (Hřivice) – po zelené zpátky na modrou – z rozcestí Na Boru po modré do Konětop – po červené přes vyhlídku na kraji Markvarecké roviny na Výrov – po modré přes Nový Svět k Nečemickým kamenným řadám – po modré zpět k rozcestí Výrov – po modrí k hradišti Rovina – po žluté ke Kounovským kamenným řadám – ze Zadní Roviny po polní cestě do Domoušic – po červené na hrad Pravda – po červené a modré do údolí a podél Pnětluckého potoka do Konětop – 500 m po silnici směrem na Hřivice – doprava údolím do kopce 1 300 m, z rozcestí doleva a objet kopec Okrouhlík po lesní cestě až do Hořan – 1 km po silnici do Zbrašína nebo přes chmelnici pod silnicí po polní cestě

Délka: 50km
Převýšení: 1 239 m
Obtížnost: střední
Typ kola: mtb

Odkazy
Souřadnice trasy pro gps (*.gpx)
Souřadnice trasy pro Google Earth (*.kml)
Trasa na cykloserver.cz
Trasa na bikemap.net