Cesta k moři
1. 8. 2016

Po všech těch absolvovaných cyklomaratonech v terénu (hlavně žádný asfalt!) se má děvčata usnesla, že by chtěla jet k moři. Ženy mají mimořádnou schopnost držet při sobě (alespoň občas) a tak bylo pro mou paní a dvě dcery jednoduché mne přehlasovat.



Veškeré mé logické argumenty typu "fyzická námaha je tělu lidskému prospěšná" nepadly na úrodnou půdu. I zamyslel jsem se a pak jsem moudře rozhodl: "Dobře tedy, k moři pojedeme... Ale na kolech." Tuto událost jsme naplánovali na rok 2018, kdy mladší dceru ještě mohu táhnout na tyči a starší, ta to ve dvanácti letech ujede sama.

Letošní léto pak proběhlo ve znamení cykloexpedic, kdy jsme společně na kolech zdolali hřebeny Javorníků, Vsetínských Beskyd, vrcholy Šumavy, Žďárských vrchů a Železných hor. Poslední jmenované jsou hory jen podle názvu, ale zní to hezky. A k tomu jsme už jen ve dvou absolvovali několikadenní terénní přejezdy nejprve z Boubína do Zdic (150 km) a minulý týden od Nového Města na Moravě do Prahy (222 km). Příští rok pojedeme i s holčičkami a pak v roce dalším bude to slíbené moře! Fotografie pochází z Toulovcových maštalí (to je takové zmenšené Kokořínsko), kde jsem přesvědčil dámy, že když je ta cesta na mapě, tak určitě existuje...