Borůvkové knedlíky na Kohútce
Expedice Valachy 2020, den pátý, 5.8.2020

Před náročnějším natáčením dalšího dílu Cyklotras (pro bikery) v Hostýnských vrších zvolili jsme dnes program méně namáhavý a vyrazili jsme na kolech na Kohútku na výtečné borůvkové knedlíky. Stále panuje typické valašské léto, je pošmourno, možná bude pršet a maximální denní teplota je 15°C. Naštěstí nad nulou. Cestou chceme navštívit další místa soutěže Vrchařská koruna Valašska, proto jsme nezvolili tu úplně nejkratší cestu.



Vyrážíme od Balatonu, kde není ani noha, po cyklostezce do Velkých Karlovic. Odtud máme v úmyslu vyjet kolem Bikeparku Kyčerka ke kapličce Naděnce, pokračovat po zelené na hřeben Javorníků a po hřebeni dojet na Kohútku na knedlíky. Odhadem se mi cesta zdála krátká, že jsem ani nespočítal, kolik to bude kilometrů a s sebou jsem kromě pár tyčinek nevzal nic dalšího k jídlu. Za chvíli budeme nahoře a po hřebeni na Kohútku je to jen kousek, sliboval jsem.

Děvčata byla poněkud nedůvěřivá, přece jen mne dobře znají, ale celou dobu měla naštěstí dobrou náladu a šlapala jak švýcarské hodinky. Už ke kapličce Naděnce bylo stoupání trochu náročnější. To mi připomnělo, jak jsme přijeli před lety do Hrozenkova poprvé. Bylo poněkud netypicky asi 40 stupňů ve stínu a rozhodli jsme se vyjet na hřeben Javorníků. Vrstevnice na mapě byly sice trochu hustší, než je v u nás v Čechách běžně zvykem, ale teprve když jsme viděli na vlastní oči, jak prudce mohou stoupat místní cesty a děti se nám začaly vařit, vzdali jsme to a šli jsme se raději koupat. Od té doby plánujeme cesty s větším rozmyslem.

Přesto jsme občas nuceni z kola sesednout a bicykly tlačit. Zde na Valašsku se zrodilo naše oblíbené motto „tlačit kolo není žádná ostuda.“ Svahy jsou zde tak strmé, že někdy místo toužebně očekávaného sjezdu vedeme kola i z kopce. Na rozdíl od valašských bikerů, kteří vyjedou a sjedou úplně všechno. I když jak vyprávěl náš kamarád Radim, že se dá sjet z Makyty do Papajského sedla, tomu tak úplně nevěříme. Ale možné to je, protože Radim si při sjezdu raději zláme ruku, než aby sesedl.

Z údolí Vsetínské Bečvy na hřeben Javorníků je převýšení přes 500 metrů. Proto i to stoupání po zelené trvalo poněkud déle, než jsem předpokládal. Snědli jsme několik tyčinek a přesladili jsme se tak, že jsme se na ty knedlíky vlastně ani netěšili. Jen na to, až dojedeme na Kohútku. Pája měla v sobě dva brufeny a dva šátky kolem krku, tak ten její ofouknutý krk zas tolik nebolel. Otáčet hlavu už zlehka může, ale otřesy jí trochu vadí. Hřebenová cesta není úplně rovná, je tu dost kořenů i kamení a když byla Kohútka stále ještě v nedohlednu, hnědé oči mé milé ženy tmavly a pohled se stával vražedným. Ale neřekla nic, Pája má totiž heslo „zatnu zuby a šlapu.“

Holčíčky tu zarputilou náturu zdědily po své mamince a místo toho, aby se ptaly „už tam budem,“ brblaly, že už to sladké nemohou ani vidět a že jsem s sebou měl raději vzít rohlíky s uherákem nebo řízky. Má skorosestřenice Hanka, sama vegetariánka, mi radila brát na vyjížďky kuskus se zeleninou, ale obávám se, že naše masožravé holky by toto jistě zdravé jídlo přirovnaly k obědu ve školní jídelně a odmítly by ho pozřít.

Konečně po klopotných kilometrech po hřebeni Javorníků přes Malý Javorník, který se svou výškou 1019 m.n.m. vůbec není malý, v bahně po posledních deštích, kde Majdě uvízla bota a málem dopadla, jako ten pán v Králi Šumavy, kterého pozřela bažina, jsme konečně dojeli k Horskému hotelu Kohútka. Holky si daly řízek „sloní ucho“ a já ty knedlíky, jenže ty byly tak obrovské, že jsem pozřel sotva jeden. Naše malé holčičky snědly porci řízků pro dospělé a ještě si jako zákusek daly knedlík.

Čekal nás velmi dlouhý sjezd zpátky do Hrozenkova. Jindy bychom se těšili, ale seděli jsme na terase, abychom měli na dohled naše kola a trochu jsme promrzli. Navlékli jsme na sebe všechno, co jsme měli a vydali se dolů. Sjezd byl super, Týnka výskala nadšením, ale Páje se bohužel kvůli studenému větru zase zablokoval krk. Tak uvidíme co zítra, ale obávám se, že po 33 kilometrech v kopcích a tisícimetrovém převýšení nebudou pokládat má děvčata dnešní den za odpočinkový a budou chtít relaxovat u vody. A to jsme jen jeli na knedlíky.