Jsem zručný cyklomechanik
Cyklotrasy (pro bikery) 63 – Plaská pahorkatina 2, 26. 8. 2020

Po návratu z třítýdenní expedice na Valašsko si má paní Pavlína stále léčí zablokovaný krk, dcera Magdalena (14 let) dává výpověď z naší rodiny, malý ďábel Kristiana (10 let), co nemá pud sebezáchovy je poněkud znavena a já jsem zdráv, ale mé kolo je v troskách.



I náš rodinný vůz Renault Mégane, nejhezčí auto na světě, jehož karosérii navrhovala slavná firma Pininfarina, se při rozjezdu projevuje klepáním kdesi v motoru, což nevěstí nic dobrého. Zlé jazyky tvrdí, že nejhorší jsou všechna auta na „F“ - Ford, Fiat a fšichni Francouzi. Kdo četl román Kola od slavného amerického spisovatele Arthura Haileyho ví, že u aut amerických záleží na tom, ve který den sjedou z výrobní linky. V pondělí jsou totiž dělníci unaveni po víkendu a ve čtvrtek a pátek se už připravují na víkend následující, proto nejmenší počet vad vykazují auta úterní a středeční.

Auta francouzská naproti tomu vynikají řadou pozoruhodných konstrukčních detailů, která jejich kritikům zčásti dávají za pravdu. Například u předchozího modelu Mégana bylo nutné pro výměnu žárovky v předním světle dát auto na hever a sundat kolo. U novějšího modelu, který vlastní naše rodina, už to třeba není, zato však musíme měnit rozvody dvakrát častěji, než u škodovky. Ale přes to všechno máme svůj vůz rádi, protože je krásný.

Čekací doba v cykloservisech uprostřed sezóny se počítá na týdny, což je podobné objednacím lhůtám v našem autorizovaném autoservisu Autoavant. Tam když jsem si chtěl nechat vyměnit na podzim pneumatiky letní za zimní, objednali mne na jaro. Podobně, když na jaře vyrostla tráva a nepodařilo se mi nastartovat sekačku Stiga, sdělili mi v servisu Kobras, že čas mají až za měsíc a půl a že příště se k nim mám s porouchanou sekačkou objednat v zimě. Což nemá úplně logiku, protože v zimě tráva neroste a nemám tedy potřebu startovat sekačku, abych zjistil, zda funguje nebo nefunguje.

V případě sekačky mne naštěstí zachránila firma Zahradní technika z Brandýsa nad Labem, gumy si už nechávám měnit v pneuservisu na Proseku, který vede bývalý letecký mechanik z Letova (dříve Rudý Letov a ještě dříve Hermann-Göring-Werke), u auta se modlím, aby vydrželo ještě dva tři týdny, než na něj v servisu přijde řada a kolo si opravuji sám. Protože čekat v létě s rozbitým kolem měsíc, to bych přišel o nejlepší část sezóny.

Vytahaný řetěz na kole mi zničil kazetu (to jsou ta ozubená kola vzadu) i dva ze tří převodníků (to jsou ta ozubená kola vpředu). Kazetu jsem vyměnil poměrně snadno. Na její povolení je potřeba speciální klíč, který naštěstí mám. A pak taky musíte vědět, na kterou stranu se to povoluje. Tak mám tedy nový řetěz, kazetu - ta má dokonce o pár zubů víc, než ta stará, takže se mi do strmých svahů šlape lépe, jen ty převodníky, to byl docela problém.

K jejich výměně musíte totiž sundat kliky. To bylo dříve jednoduché – kliky byly upevněny pomocí klínků a šroubů s matkou. Co bylo dříve, dnes už neplatí. Studiem různých fór a porovnáváním svých klik s fotografiemi jsem dospěl k tomu, že k povolení klik FSA s osou BB30 stačí obyčejný imbus desítka. Opět musíte znát směr povolování (je to proti směru hodinových ručiček), sundáte levou kliku, opatrně vysunete kliku pravou ze středového složení (když to nejde, pomůžete si gumovou palicí) a pak se můžete směle pustit do výměny převodníků.

Podle videí z youtube jsem vše rozebral, ozubená kola vyměnil, střed a osu promazal a kliky zase složil a upevnil. Bylo to jednoduché, jak facka. Tak mne to nadchlo, jak jsem šikovný, že jsem se rozhodl, že se někdy příště pustím do přestavby řazení 3 x 9 na 1 x 11. No a pro ty z vás, kteří nechtějí dopadnout jako já a ohoblovat převody, je tu jednoduchá rada. Řetěz se mění přibližně každých 1 500 km, převodník a kazeta po ujetí 4 500 km.

K určení míry opotřebení řetězu slouží jednoduchá měrka za pár korun. Když zapadne mezi články řetězu, je čas na výměnu. Pomocí nýtovačky rozpojíte starý řetěz, řetěz nový zkrátíte na potřebnou délku (metoda velký/velký + 2 články), snýtujete nebo spojíte pomocí rychlospojky. A nýtovačku se pak vyplatí vozit stále s sebou. Už jsem zachraňoval dva silniční cyklisty s přetrženým řetězem, kteří vyjeli bez nářadí. Naposledy s Týnkou v Hostýnských vrších.

Dal jsem samozřejmě do pořádku kola celého týmu, jen jsem bohatší o zkušenost, že při čištění kol není dobré používat wapku – spolu s bahnem jde dolů i lak, pokud to vezmete hodně zblízka. Naštěstí jsem zareagoval rychle a drobných puchýřů na mém rámu je jen pár. S čistými a opravenými koly vydali jsme se pak natočit první část 63. dílu dobrodružného cyklistického seriálu Cyklotrasy (pro bikery) v Plaské vrchovině. To jsou kopce kolem Plzně, na západ od Křivoklátska. Tam jsme byli už loni, letos chceme prozkoumat zbytek území.

Vyjeli jsme se na kolech z Oseka u Rokycan, ale natáčení skončilo velmi rychle. Ujeli jsme tak kilometr a najednou se mi zasekly kliky. Já blbec jsem při servisu dal podložku pod levou klikou naopak a jak jsem šlapal, tak se kliky utáhly tak, že se přestaly točit. Protože jsem s sebou neměl imbus desítku, bylo po vyjížďce.

Naštěstí kousek odtud, v Lochovicích, bydlí maminka mé paní, tedy tchýně. Tak jsme jeli na neohlášenou návštěvu, kolo jsem opravil (bylo to opravdu tou podložkou) a protože nám bylo líto krásného dne, objeli jsme na kolech alespoň vrch Plešivec. Nahoru jsme si netroufli, protože strašně foukalo. Určitě se přižene nějaký lijavec. Ale snad to hned tak nebude. Než začne škola, potřebujeme dojezdit Plaskou vrchovinu. Zkusíme to v pátek, uvidíme, jak dopadneme tentokrát. Snad ještě Majda nepodá výpověď z naší rodiny.