Test termosek na jídlo Esbit
30.01.2021

Jak jíst na vyjížďce na kole v zimě? Hlavně rychle. Zatímco pěší dobrodruzi jsou oblečeni více, cyklisté jezdí nalehko. Aby se příliš nezpotili. Každá zastávka pak ubírá cenné teplo. Chcete mít k obědu v terénu ohřátý oběd a nevychladnout? Zkuste termosku na jídlo.



Jídlo na kole
Při natáčení Cyklotras (pro bikery) jezdíme s našimi dvěma dcerami. Už dávno je nebolí nožičky, přece jen už vyrostly. Na prahu puberty nepřiznají, že jsou unavené, jejich cílem je překonat a zničit rodiče. Co jim však z dětství zůstalo je to, že jakmile vyjedeme, dostanou hlad. I kdyby měly ke snídani chléb se sádlem nebo topinky s tatarákem, sotva na kole ujedou pár kilometrů, už by jedly.

Jídlo na kole ovšem nemůže být ledajaké. Sladké všeho druhu, od tatranek, přes fidorky, ovesné a ořechové tyčinky až po tyčinky proteinové je akceptováno jen s velkým odporem, lépe si vede sušené ovoce a kondenzované mléko, ještě lépe sušené maso a celkem bez brblání jsou snědeny housky s máslem a šunkou nebo salámem (nejlépe uherským). Zapečené toasty jsou na žebříčku ještě výš a na druhém místě je oběd z domova nebo koupené rychlojídlo (Adventure menu, Expres menu, Hotovky, Dovast nebo HamHam, ale o tom někdy jindy). No a samozřejmě na místě prvním je prakticky jakékoliv jídlo z restaurace po cestě, protože i kdybych uvařil božskou manu, v restauraci prostě chutná nejlépe.

Teplé jídlo v lese
Kdo bude číst tento text za pár let neuvěří, že kvůli čínské chřipce přestala fungovat prakticky celá společnost. Divadla, kina, hrady, zámky, výstavy, zoologické, zimní střediska, hotely, penziony, ale i restaurace, všechno zavřeli. Takže najíst se není kde. Ale i předtím stát roky hospody a restaurace devastoval přísnými nařízeními, takže mimo velká města jich během pár let zmizela skoro polovina. A tak nezbývá, než jíst teplé jídlo někde v lese na pařezu.

Za tu dobu, co jezdíme a chodíme do přírody, jsme vyzkoušeli řadu metod, jak si dopřát teplý oběd. Osvědčilo se sterilizované jídlo v sáčku, či doma uvařené, ohřáté pomocí chemického rychloohřevu, či na lihovém nebo plynovém vařiči. A v létě se dalo jíst i jídlo na studeno. Co však platilo v létě, v zimě nefunguje. Důležitou roli hraje čas. To jsme si uvědomili, když jsme pod nejvyšším brdským vrcholem ve sněhu na plynové kartuši ohřívali oběd. Bylo -7°C a během těch deseti minut, co se ohřívala má specialita, kuře tandoori s rýží i během následující konzumace jsme poněkud promrzli.



Praktická zkouška
Na další výpravu do zimních Brd, tentokrát pěší, jsme se připravili lépe. Po vyloučení všech pomalých technologií zbyla jediná, jídlo v termosce. Tentokrát jsme se nezdržovali testováním termosek na jídlo různých výrobců a zvolili jsme naši oblíbenou značku Esbit. To je německá firma, založená v roce 1936, která vyrábí přímo geniální věci. Proslavila se vynálezem tuhého lihu. My od nich používáme titanový vařič, který je se svou hmotností 11 g nejlehčí na světě. Skvěle ho doplňuje titanový hrnek, který se svými 106 gramy nemá konkurenci.

V různých fórech uživatelé pěli chválu i na termosky na jídlo od této firmy, proto jsme se příliš nerozmýšleli. Vlastně trochu ano, protože termosky na jídlo vyrábí Esbit ve třech velikostech – velkou 1 l, střední 0,75 l a malou 0,5 l. Nakonec, protože jsme se nedokázali rozhodnout, koupili jsem všechny tři velikosti a udělali jsme dobře.

Z Orlova k Pilské nádrži a dále na Tok jsme vyrazili tentokrát pěšky vybaveni všemi třemi termoskami. V největší byl kuřecí vývar, ve střední rýže a v nejmenší indická omáčka s kuřecím masem. Test byl trochu ošizen, neboť teplota se měřila jen na začátku a pak těsně před konzumací. A navíc okolní teplota nebyla konstantní – první půlhodinu byly termosky doma v teple, než jsme vyjeli, pak byly hodinu v autě, v podstatě za pokojové teploty a teprve potom strávily následující čas v batohu za teploty lehce pod nulou.



První přišla na řadu polévka. Po pěti hodinách od nalití do termosky měla krásných 70°C. Po sedmi hodinách došlo i na chod druhý. Omáčka v nejmenší z termosek měla teplotu 61°C a rýže v prostřední termosce 64°C. Tedy tolik, že jsme museli před konzumací chvíli počkat, než jídlo trochu vychladlo. Pro srovnání jsme měřili i obsah vítěze minulého testu cyklotermosek. V termosce Orion měl čaj po sedmi hodinách teplotu 60°C.



Pro čtyři osoby se nám vyplatily všechny tři termosky – velká na polévku, střední na přílohu, malá na omáčku s masem. Kdybychom cestovali ve dvou, asi bychom nalili 0,5 l polévky do nejmenší termosky a do střední bychom smíchali omáčku s přílohou.



Test termosek
Aby byl test dostatečně sofistikovaný, následně byly termosky proměřeny v laboratorních podmínkách – za oknem po dobu 24 hodin při 0°C a náplní byla horká voda. Zde se potvrdilo, že čím větší objem termosky, tím pomaleji chladne obsah. Po 24 hodinách měl obsah termosek v pořadí od největší do nejmenší teplotu 38, 33 a 21°C. Pokud se pohybujeme v časech, kdy je jídlo konzumováno, třeba po pěti hodinách, pak měl obsah termosek teplotu 75, 71 a 62°C. Z toho vyplývá, že na jednodenní výpravu ať pěšky nebo na kole jsou termosky dobrou volbou. Otevřete a jíte. Buď přímo z termosky nebo z víčka, které slouží jako hluboký talíř.



Samozřejmě nutno je ještě zmínit hmotnost termosek – je to 575, 525 a 465 g. Kromě toho, že mají perfektní řemeslné zpracování, tak oplývají také pěkným designem – kombinace černé s oranžovou jim vyloženě sluší. A je o ně takový zájem, že prakticky nenajdete prodejce, který by měl skladem všechny tři velikosti najednou!

Mnozí z vás jistě namítnou, že vozit s sebou na zimní vyjížďku na kole termosky s jídlem je zbytečný luxus. Že stačí pár tyčinek do kapsy a strávit venku jen pár hodin svižnou jízdou bez zastávky. Ano, i to je varianta. Ale pokud se z nějakého důvodu rozhodnete v zimní přírodě strávit celý den, ať už na kole nebo pěšky, termosky vám nabídnou možnost zahřát se teplým jídlem, aniž byste se zbytečně zdržovali jeho ohříváním. Servus!